Tetřívek - vzácný opeřenec na pokraji vyhynutí

Tetřívek obecný patří do čeledi tetřevovitých, je tedy příbuzný s dalšími dvěma chráněnými druhy, které se vyskytují na Šumavě – s tetřevem hlušcem a jeřábkem lesním. Tetřívek je tvor velmi náročný na prostředí, na svůj životní prostor. Potřebuje pestrou mozaiku nejrůznějších přírodních a přírodě blízkých biotopů. Uniformita krajiny, tedy velké udržované lány luk a polí nebo naopak velké, dřevinami zarostlé plochy mu moc nesedí. Možná proto byl i na Šumavě vždy vzácným ptákem. Dokladem může být i záznam v historických pramenech z 18. století. Tehdy u Želnavy místní ulovili několik tetřívků.

„Místní nevěděli, že to jsou tetřívci, neznali to – ulovili tam pro ně neznámé ptáky. A tak je poslali na panství do Krumlova a odtud jim přišla odpověď, že to jsou tetřívci a že je nemohou lovit, protože ty jsou pouze pro šlechtu," vypráví starý příběh ornitolog správy Národního parku Šumava Aleš Vondrka.

O tom, že tetřívek byl vzácný vždy, hovoří i podrobné záznamy lovu, které vedl rod Schwarzenberků – v nich totiž tetřívek nikdy hojně nefiguruje. Pozitivní změna počtu tetřívků se odehrála na přelomu 19. a 20. století a jak potvrzuje Aleš Vondrka, bylo to díky lidské činnosti: „V souvislosti s odlesňováním, hospodařením, vyřezáváním a odvodňováním rašelinišť. Když se odtěžil les a vznikala tam volná prostranství. Ale pozor, ne odvodněním ve smyslu dnešního, co se dělo v padesátých letech. Ti starousedlíci stružkovali a maloplošně.“

Tehdy to ale bylo naposledy, kdy počty tetřívků na území Šumavy byly relativně vysoké, od začátku 20. století totiž jeho početnost pouze klesá.