Teplice a Ústí nad Labem byly za socialismu „baštou mániček“

Kromě Prahy byly nejsilnější skupiny undergroundu v severních Čechách. K předávání informací o koncertech nepovolených kapel nebo o různém dění sloužily hlavně hospody.

Jeden z textů undergroundové kapely Základní pištora|foto: Milan Pekky Bouška

V Teplicích byl vyhlášený Vyšehrad, vzpomíná jedna z hlavních postav undergroundu, František „Čuňas“ Stárek: „S Jardou Kabelkou jsme byli první, kteří tam vstoupili, do té doby jsme chodili do Divadelní pivnice. Bylo jim tam ale nepříjemné, že máničky chodily do centra města, tak se nás snažili vyšoupnout, a protože tehdy na Vyšehrad chodila taková banda kriminálníků, kteří byli třeba potetovaní v ksichtě nebo prošli Valdicemi, tak tam bylo možné se uchytit.“

Vyšehrad v Teplicích fungoval podle něj jako perfektní informační centrum. „Když jsme potřebovali něco rozšířit, stačilo tam večer přijít – byli tam lidi z Děčína, z Chomutova, takže za večer se ta informace rozprskla po celých severních Čechcách,“ vysvětluje Stárek.

12 fotografií

Mezi teplické máničky tehdy patřil i Milan „Fred“ Pištěk – jednou na Vyšehrad přivedl redaktora Československého rozhlasu.

„Do toho přinesl Čuňas ten Magorův manifest o druhé a třetí kultuře. Vytáhl mě ven a říká: ‚Co to tady děláš, ty blbče, ty sem přitáhneš bolševickýho redaktora?!' Tehdy jsem si uvědomil, že Čuňas do toho programově tu politiku vnáší. Pak se objevila Charta, tak to už bylo jasný,“ vzpomíná Pištěk.

Milan „Pekky“ Bouška z Ústí nad Labem si zase připomněl, že problémy s Veřejnou bezpečností tehdy bývaly i kvůli maličkostem.

Pozvánka na koncert v Litvínově|foto: Milan Pekky Bouška

„Byly tady takový folkový koncerty, vždycky někdo něco zařídil, a takhle to bylo jednou na Blansku, sjeli se sem tehdy takoví ti nelegální folkáči, byl tady Pepa Nos a já nevím kdo. Byl jsem činný ve fotokroužku, u nádraží v Jirchářích jsme měli takovou nástěnku, tak jsem ho tam dal, a pak si pro mě ti policajti přijeli. Pak jsem vždycky to šel hlásit do tý hospody,“ vypravuje Bouška.

Čuňas, Fred i Pekky se možná v názorech na porevoluční vývoj můžou lišit. V jednom se ale shodují – jsou rádi, že máme svobodu slova, lidé můžou tvořit a jiní zas jejich tvorbu obdivovat, aniž by skončili u výslechu.