Stanislav Škoda: Kámen z Athén

Vážnost, s jakou k britské krádeži přistupují politici, i aféra, kterou z toho dělají média, nepostrádá rysy jisté komiky. Asi by měli ty kameny londýnští muzejníci vrátit, říkám si. Ale vzápětí si vybavuji skvělý text kolumbijského kurátora a teoretika umění Jaimeho Ireguiho, který by mohl být pro strany sporu velkou inspirací.

Jedná se krátký příspěvek nazvaný Pamětihodnosti, který napsal Jaime Iregui pro obsáhlou publikaci Atlas transformace, již vydalo nedávno české umělecké sdružení Tranzit. Autor v něm popisuje, že před padesáti lety obdrželo muzeum v Medellínu v Kolumbii zvláštní dar. Jakási žena z vyšší společnosti přinesla tehdy muzejníkům poklad - kusy šutrů, textilií, dřívek a provázků.

Ke každému předmětu pak připojila cedulku s nápisem, o co se vlastně jedná. Jak brzy nešťastní muzejníci zjistili, ona žena prolezla jako turistka desítky muzeí, památníků a míst, kde se odehrály nejrůznější historické bitvy doslova po celém světě a všude něco malého šlohla.

Na závěr svého textu připojuje Jaime Iregui přesný seznam šedesáti pamětihodností té ženy, které opsal přímo z připojených cedulek, citují namátkou: Třásně z křesla, které se nacházelo v místnosti, kde zemřel Victor Hugo, Paříž; Ústřižek z pokrývky, která byla použita při svatebním obřadu Marie Stuartovny, Paříž; Kámen z místa, kde se odehrála bitva mezi Saladinem a křižáky; Kousek dřeva z věznice sv. Marka, Itálie; Třásně z pokoje prince Karla, syna Filipa II., El Escorial, Madrid; Kusy gobelínů, které pokrývají podlahy Velmistrovského paláce, Malta; Úlomek z nosítek, jež patřily Alfonsovi XIII., Madrid; Úlomek z křesla, na které sedával Voltair, Muzeum Carnavalet, Paříž; Kousek dřeva z věznice Dóžecího paláce, Benátky; atd atd.

Mezi poklady oné anonymní dámy patří i úlomek mramoru z athénského Parthenónu a kámen z Akropole. Lze tedy jen konstatovat, že se dopustila v malém téhož zlého skutku jako lord Elgin s mramorovými vlysy, které chtějí teď Řekové vrátit.

"Byl to její způsob zmocňování se světa. Tajný rituál, kdy takto ,loupila' pamětihodnosti nebo jejich části," píše Jaime Iregui. A následně přichází se zdrcujícím závěrem: "To se v mnoha ohledech neliší od způsobu, jakým vznikaly sbírky velkých muzeí: a sice z úlomků kultur, které kdysi existovaly na dobytých územích (Egypt, Řecko, Babylónie, Jižní Amerika atd.), z pokladů a z válečné kořisti."

Jaimeho slova bychom mohli tesat do parthenónského mramoru. A můžeme si být jistí, že současné vlády na těchto kdysi dobitých území budou chtít své pamětihodnosti zpátky, některé je už chtějí. Nejen Britské muzeum, ale třeba i Náprstkovo se mají na co těšit.

Já se zase těším, až předseda Evropské komise José Barroso, který na otevření muzea Akropole minulou sobotu byl, Britům domluví a ti vydají vzácné kusy mramoru Řekům. Okamžitě požádám Evropskou komisi o grant, pět milionů eur to spraví, vykoupím úlomky pamětihodností z kolumbijského muzea, najmu zručnou švadlenu a truhláře a budeme tak dlouho cestovat po světě, až všechny stuhy, třapce, kusy gobelínů, kameny a třísky, které před desetiletími ukradla ona bohatá Kolumbijka, navrátíme na své místo.

Křivda bude napravena, jen mě čeká několik let na cestách, po pamětihodnostech celého světa, což mi nahání hrůzu. Požádám tedy Barrosa ještě o milión eur jako náhradu za utrpení, které mi to celé způsobí.

Autor je novinář a redaktor nakladatelství Paseka