Současnou společnost vnímám jako vulgárnější než dřív. Není to přitom jen o sprostých slovech
Se sociální pracovnicí Evou Lhotskou z Chomutova se bavíme o vulgaritě v naší společnosti. Odkud se bere a jak s ní pracovat? Co všechno se dá vnímat jako vulgární?
Média, která jsou nám dnes k dispozici, mají vliv na naši slovní zásobu. Přebírání návyků z okolí nejvíce přirozené pro mladší generaci.
„Ano, nejvíce to je umocněno zhruba od 14 do 20 let člověka. V této době se jedinci snaží poznat sebe sama, a tak může být vulgarita způsobem, jak například zapadnout do sociální skupiny,” vysvětluje Eva Lhotská.
Sklony k vulgaritě se mohou vyskytnout, pokud jedinec není spokojen se svým životem.
„V situaci, kdy přijdeme do kontaktu s něčím, co už je za naší hranicí, bychom si měli rozmyslet, zda můžeme vulgaritu úplně omezit – například napomenutím či požádáním o přestání. Když přede mnou bude skupina dětí, tak je mi jasné, že s nimi nic nezmůžu – v tu chvíli je mnohem jednodušší prostě odejít.” radí sociální pracovnice.
Některé situace nemůžeme ovlivnit, a tak se může stát, že vulgární chování bude mířeno přímo naším směrem. „V tuto chvíli bych se zachovala podobně. Daný prostor opustit, a pokud by se to odehrávalo na veřejnosti, přivolala bych si pomoc. Nemá cenu se začít hádat,” dodává.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.