Rybaření na Labi

Děčínský rybář Jaroslav Bohatý rukama rozhazovat nemusí. Všechny své úlovky totiž hned dokumentuje. Na břehy Labe proto usedá nejen s pruty, ale také s nezbytným fotoaparátem.

„Je to především odpočinek, ale také sport. A jak řekl pan Werich – život, strávený u vody se nepočítá.“ říká o rybaření Jaroslav Bohatý a pokračuje: „Bílých ryb, jako jsou cejni, plotice nebo karasi, v Labi bohužel ubylo, na vině jsou kormoráni a sumci. Určitě by se měl jejich počet regulovat.“

Sám rybaří sportovně, ne na maso – po chycení si rybu vyfotí a pustí ji zpět do vody. Mezi své rekordní úlovky počítá osmnáctikilového kapra, ví ale o rybářích, kteří na Labi chytili i větší kapry.

Často rybaří i u hranic z Německem, a tak je obeznámen s podmínkami, které pro svou vášeň tamní rybáři mají. V Čechách to podle něj příliš dobře zařízeno není. Rybaření se navíc v poslední době stává pro mnohé drahým koníčkem. Nestačí jen koupit si vybavení a rybářský lístek, je také potřeba odpracovat si brigády a členství v rybářském svazu.

Jaroslav Bohatý se také přiznal, že dřív si ryby bral, dnes je ale pouští. Byla to prý vina špatného učitele. Pak se ale dal dohromady se sportovními rybáři a už by neměnil... Jak sám říká: „Počasí může být jakékoliv. Když máte dobré kamarády, s kterými na těch rybách jste, tak je to něco nádherného.“