První portrét Altairu

Dokazuje to i snímek, při kterém se vůbec poprvé podařilo zachytit povrch hvězdy podobné Slunci. Portrét Altairu, nejjasnějšího objektu souhvězdí Orla, pořídili astronomové z Michiganské university a použili k tomu soustavu spřažených dalekohledů CHARA na observatoři Mt. Wilson v Kalifornii, které fungují jako interferometr s mimořádnou rozlišovací schopností. Přístroj, který se postará o sloučení paprsků ze čtyř samostatných dalekohledů vzdálených od sebe až 220 metrů a který vyvinuli na Michiganské universitě, by dokázal na Měsíci rozlišit předmět o velikosti fotbalového míče. Výsledný snímek je v tomto ohledu asi stokrát lepší než z Hubbleova vesmírného teleskopu. Díky tomu se podařilo zachytit dosud nejdetailnější obraz rychle rotující horké hvězdy Altair, která je miliónkrát vzdálenější než Slunce, a testovat teorii hvězd mnohem podrobněji než kdykoliv předtím.
Na rovníku rotuje Altair šedesátkrát rychleji než naše mateřská hvězda. Odstředivá síla přitom působí, že se koule roztáhne do šířky a zploští se. Poloměr je pak významně větší na rovníku než na pólech. Je zajímavé, že toto předvídal už v roce 1924 švédský astrofyzik Edvard Hugo von Zeipel. Vyslovil zároveň domněnku, že tyto hvězdy jsou tmavší podél rovníku, protože ten je dál od žhavého jádra hvězdy. Zmíněné pozorování Altairu potvrdilo, že myšlenka gravitačního zploštění a ztemnění je správná. Fotografie hvězdy dokonce odhalily ještě větší rovníkové ztemnění, než se očekávalo, což je pro vědce další podnět k přehodnocení současných teorií.

Pravidelná rubrika Mýty, domněnky, objevy a omyly astronomie se vysílá v rámci každého třetího Planetária v měsíci.