Příliš těžké hvězdy

Na pravdě se nezakládá ani to, že hmotnost hvězdy byla přímo změřena, ani to, že je dvakrát hmotnější než předchozí rekordmanka, uvádí věc na pravou míru server České astronomické společnosti Astro.cz.
O hvězdě R136a1 se vědělo už před třiceti lety. V článku v časopise Science tehdy Cassinelli a spol. odhadovali její hmotnost na neuvěřitelných 2500 Sluncí a teplotu povrchu na 60 tisíc stupňů Kelvina. Měli s tím ovšem problém – podle teorie, která stanovila horní limit hmotnosti stabilní hvězdy kolem 100 Sluncí, by tak velká hvězda vůbec nemohla existovat!
Dokonalejší pozorovací technika později odhalila, že nejde o jedinou hvězdu, ale o několik, které dnes rozlišujeme na pět složek. Tím však problém s přebytečnou hmotností nekončí. Horní limit se podle současných poznatků sice posunul až k hranici 150 hmotností Slunce, přesto tým astronomů v čele s profesorem astrofyziky v anglickém Sheffieldu Paulem Crowtherem tvrdí, že hvězdokupa R136 obsahuje několik hvězd, které i tuto hranici značně překračují. Své odhady opírají o podrobnou spektroskopickou analýzu a o modely uspořádání tohoto vícenásobného systému, které porovnávali s výsledky spektrálních měření z minulých let. Jaký závěr z nich vyplývá?
Aby mohly v lokálním vesmíru existovat tak hmotné hvězdy, musí splňovat řadu podmínek. Jednou z nich má být prudký hvězdný vítr, kterým rychle hmotnost ztrácejí. Otázkou teď je, do jaké míry posun počáteční hmotnosti hvězd až k hranici 300 hmotností Slunce ovlivní fyziku hvězd. Může to být otázka zcela zásadní, píše Jan Veselý v článku na serveru Astro.cz.

Vysíláno v Planetáriu č. 33/2010, 14. - 20. srpna.
Rubrika Mýty, omyly a novinky astronomie se vysílá každé třetí Planetárium v měsíci.