Příliš neklidné Slunce

Slunce je opravdu bouřící žhavou koulí. Důkazy, které nám o tom podalo, jsme viděli na vlastní oči. Večerní a noční obloha s úchvatnou polární září, pouhým okem pozorovatelné skvrny na slunečním povrchu, ale i výpadky radiového spojení - to vše způsobily mohutné výbuchy ve sluneční atmosféře.
Připomínat, že naše nejbližší hvězda, vzdálená 150 milionů kilometrů, má na pozemský život zásadní vliv, je skoro nošením dříví do lesa. Prvním signálem, že se na jejím povrchu něco děje, jsou tmavé skvrny. Speciální sluneční dalekohledy a v poslední době i kosmické sondy nám prozradily víc. Sluneční povrch je doslova vroucím kotlem, ze kterého často tryská plazma doprovázené magnetickými výboji a erupcemi.
Skvrny na Slunci jsou tmavé proto, že mají teplotu asi o 1800 stupňů nižší než okolní povrch; ten je rozžhaven na 6000°C. Skvrny jsou jakýmsi barometrem sluneční aktivity. Čím víc jich na povrchu je, tím je pravděpodobnost výbuchů, podobných těm, které naši planetu nedávno zasáhly, větší.
Množství skvrn astronomové už od poloviny 18. století pečlivě zaznamenávají a zjistili proto, že se na Slunci střídají období vysoké aktivity, kdy relativní počet skvrn dosahuje hodnoty až 250, s obdobími nízké aktivity, kdy na povrchu nevidíme skvrnu žádnou. Cyklus těchto období má jedenáctiletou periodu. Proč tomu tak je, to se vědcům dosud nepodařilo objasnit. Nynější aktivita Slunce je ovšem velmi překvapila, protože v současnosti by se naše nejbližší hvězda měla nacházet v období relativního klidu. Opak je ale pravdou.
Zmagnetizované plazma, které se od Slunce odtrhne, dorazí k Zemi obvykle za dva až tři dny. Kdyby naši planetu nechránila její vlastní magnetosféra, znamenaly by tyto výbuchy vážné ohrožení života. Sluneční výbuch však dokáže toto nárazníkové pásmo stlačit až na vzdálenost 40 tisíc kilometrů a v takové výšce už může plazma ohrozit některé družice.
Intenzitu slunečního vzplanutí hodnotí astronomové písmenem X a stupnicí od nuly - tedy od nejnižší aktivity. Nejvyšší hodnoty registrované rentgenovými družicemi od roku 1976 zaznamenali v letech 1989 a 2001. Tři velká vzplanutí z přelomu letošního října a listopadu však překonala všechny dosavadní statistiky. Hodnota z úterý 4. listopadu dokonce dosáhla čísla 28 a stala se největším zaznamenaným vzplanutím v historii.

Miroslav Zimmer

Pravidelná rubrika Mýty, domněnky, objevy a omyly astronomie se vysílá v rámci každého třetího Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.

Na titulní stránku.