Přemysl Oráč byl vyvoleným kněžny Libuše, která se rozhodla vládnout se svým mužem

„Běda mužům, kterým žena vládne!“ Tuto větu prý zvolal jistý vladyka v době, kdy v Čechách panovala kněžna Libuše. Možná si chtěl jen rýpnout, ale podle pověsti tím v podstatě inicioval založení rodu Přemyslovců.

Kněžnu výrok zamrzel a rozhodla se přizvat na knížecí stolec jediného muže a společně s ním vládnout. Jejím vyvoleným byl Přemysl, za kterým vyrazilo poselstvo. Cestu mu prý ukazoval Libušin bělouš. Výpravu dovedl až do míst, kde Přemysl právě oral pole. Dnes je v těchto místech obec Stadice. Urostlý oráč vyslyšel přání kněžny a usedl po jejím boku jako kníže.

Pověst o Přemyslu Oráčovi popsal kronikář Kosmas počátkem 12. století. Na památku bájného zakladatele rodu Přemyslovců obouvali čeští vládci jeho údajné lýčené střevíce a na rameno brali jeho mošnu. Tyto relikvie byly uloženy v knížecí komoře na Vyšehradě a panovníci je používali až do časů Václava IV.

Jestli je pověst o Přemyslu Oráčovi pravdivá, se už dnes asi nedozvíme. V každém případě ji ale ve Stadicích nedaleko Ústí nad Labem připomíná pomník z roku 1841, kterému vévodí pluh.

pomník Přemysla Oráče na Královském poli
autor: Jan Herget
Spustit audio