Jana |Dobrý večer, nedá se dovolat, musím souhlasit s pani, co volala, že když je někdo 50 let vdaná a teď je dva roky vdova, to není život single.
VĚRA. Z. PRAHY|Dobrý večer pane Kapitančik, budu stručná, ale myslím si, že té nekompromisní dámě odpověděla dobře citaci z Wikipedie paní Iveta, ale i ona měla ještě v citaci pokračovat...tedy do SINGLE patří i NEDOBROVOLNÍ STABILNÍ ( ROZVEDENI ČI OVDOVĚLÍ, KTEŘÍ AKTEPCUJÍ NEBO REZIGNOVALI NA SVŮJ STAV) dobrou noc a děkuji za případné uvedeni
Vít|Děkuji, že mi dáváte možnost podělit se o svůj pohled na téma života single. Je mi 29 let a i když jsem od 17 let se svou nynější manželkou, uvědomuji si, že mé zkušenosti mohou být omezené ve srovnání s těmi, kteří toho zažili mnohem více. Myslím si však, že na toto téma lze nahlížet i z perspektivy dětí, které vyrůstaly v neúplných rodinách.
Maminka mé manželky, která již není mezi námi, přišla o dvě děti a manžela ještě před narozením mé ženy. Moje žena tak nikdy nepoznala svého otce ani sourozence. To v ní vyvolalo hlubokou touhu po rodinné struktuře, kterou nikdy nezažila. Přemluvila svou maminku, aby si našla nového partnera, ale tento vztah nebyl šťastný – moje žena čelila urážkám a ponížení. Tato zkušenost mi ukázala, jak silná může být potřeba zaplnit prázdné místo v srdci, a jak důležité je při tom chránit vlastní hodnotu a vnitřní klid.
Na druhé straně můj příběh byl jiný. Po rozvodu rodičů jsme s mou sestrou žádného nového otce nechtěli. A přestože nás náš biologický otec ignoroval, měli jsme šťastné dětství s naší maminkou. Naučilo mě to, že úplnost rodiny nemusí vycházet z tradičních rolí, ale z lásky, podpory a péče, které dostáváme.
Být single má mnoho podob – pro někoho je to prostor pro růst a hledání vlastní cesty, pro jiného zase výsledek ztráty nebo zklamání. Život nás učí, že kvalita našich vztahů není určena jejich formou, ale hloubkou a opravdovostí. Ať už jsme single, nebo v partnerství, to nejdůležitější je najít mír sami se sebou a naučit se být svým vlastním nejlepším společníkem.
Děkuji vám všem, že mi pomáháte zůstat bdělý na mých nočních cestách domů z práce. Vážím si tohoto prostoru sdílení a vzájemné podpory.
Gábina Černá |Řada mých známých kteří jsou vdovy a vdovci se potkali s novými protějšky jezdí spolu do divadel dovolené ale nebydlí spolu protože mají určité návyky a ono by se to špatně přizpůsobili.Jak to mají ti co zůstali sami od mládí nevím. Hezký večer všem Gábina
Inka|Dobrý den,pane Borku,
já osobně žiju po rozvodu od roku 1992 . Bylo mi v té době 36, když si bývalý manžel našel novou, mladší a hlavně zdravou slečnu. Doneslo se mi k uším, že v hospodě prohlašuje, že přece nebude nadosmrti žít s mrzákem. Do roku 2013 jsem žila ve společné domácnosti se svým synem,ale ten mi bohužel náhle zemřel. Od té doby jsem úplně sama. Mám jen kamarádky a sestřinu rodinu. Hodně chodím do divadla,na koncerty,jezdím na výlety a hodně čtu a lustim křížovky. Občas mi chybí, že mě nemá kdo obejmout, když mi je smutno,ale jinak jsem si zvykla. Přeji hezký zbytek noci. Inka z Hradce Králové
YVETA|Omlouvám se, pane Borku, ale rozčílila mne paní, co nazvala tento pořad bramboračkou. Tady je názor wikipedie: Single je osoba, která z různých důvodů, ať již dobrovolně či nedobrovolně volí nebo je donucena okolnostmi žít život o samotě, tedy bez partnera. Do této kategorie spadají relativně mladí lidé ve věku 25 až 40 let, kteří se rozhodli žít po delší dobu bez partnera proto, aby mohli rozvíjet jiné než rodinné životní strategie. Čeština zatím pro anglický termín singles nemá odpovídající český ekvivalent, dal by se přeložit jako nezadaní nebo bydlící sami. Sociolog Možný užívá termín „dobrovolná nepárovost“.[1]. dobrou noc.
Milan|Dobrý večer.
Tak co nám praví Wikipedie: "Single je osoba, která z různých důvodů, ať již dobrovolně či nedobrovolně volí nebo je donucena okolnostmi žít život o samotě, tedy bez partnera".
Bedřich|Dobrý večer já jsem taky dlouho bez partnerky
Lidi se neumí bavit jako dřív protože oni jsou pořád
Na internetu nashledanou
Helena|Vybral jste dnes docela palcive tema, o kterem se moc nemluvi, takze klobouk dolu, ze jste se rozhodl se v tom trochu "porypat". Ja jsem "single" nedobrovolne, rada bych byvala mela partnera, protoze si myslim, ze ve dvou se to opravdu lepe tahne. Jenze diky chronicke nemoci, se kterou zapolim uz dost let, jsem nebyla schopna vychazet ven, delat to co mam rada, atd., proste to, co odbornici doporucuji k tomu, aby se clovek mohl s nekym nekde potkat. Zkousela jsem internet a ziskala jsem dost nemile zkusenosti. Takze ted uz se smiruju se samotou. Osamela si nepripadam, ale samotu vnimam i kdyz neziju sama a mam spolecnost dcery a zviratek. Stale ale snim o partnerstvi. To me asi neprejde nikdy. Nakonec se prece rika "nikdy neni pozde", tak kdo vi, co mi osud dal do vinku. Myslim si, ze rozhodne nejsem sama, takovych lidi, kteri touzi po partnerovi/partnerce musi byt urcite hodne. Ale asi nikdo opravdu nevi jak a kde toho druheho/druhou vlastne potkat. Opravdu palcive tema, ktere neni lehke resit.
Daniela z Prahy |Dobrý večer, mám tisíce špatných vlastností, s nimiž se v průběhu života méně či více úspěšně peru. Ale od chvíle, co jsem poprvé zakřičela na tento svět ,jsem pořád obklopena lidmi. Vyrůstala jsem v houfu, na faře, ve školách, v kolektivu pracovním a pětapadesát let v manželství. Nesouhlasím s tím předřečníkem, že žije se ženou vlastně sám, že jsou odcizení. Lidé v rodině, v partnerství si dělají kvalitu vztahu sami bez ohledu na komunismus nebo kapitalismus. Já zůstala před rokem sama a učím se žít singl , a víte co mi nejvíc chybí? Sdílení, které jsme měli, povídání, obejmutí společná návštěva kulturní akce atp. Vím, že i moji vnuci dokážou cíleně žít sami, dokud se nezabezpečí a nebudou mít vše připraveno pro partnerský život. Nedokázala jsem to. Láska mi moc chybí. I když žiju singl, tak se mi to vůbec NELÍBÍ. Dobrou noc všem, kteří zůstali nedobrovolně sami a duše jim chřadne. Daniela
YVETA|
Zdravím Vás, pane Borku, všechny Nespavce. Jsem taky sama. Večer jsme plánovali s manželem dovolenou a ráno jsem se probudila sama. V té chvíli se mi život obrátil naruby. Dneska s odstupem deseti let vidím, co pro mne udělaly moje děti. Všude mne braly s sebou a já si neměla čas o své situaci dumat. Nedávno si syn pořídil dvě feny a nechce je nechávat samotné, a tak „holky“ chodí denně ke mně, jak syn říká, do školky. Je mi s nimi dobře. Zejména ta mladší je velice mazlivá a neumíte si představit, jak vycítí, když mám špatnou náladu, nebo mi na duši padne splín. To do mne žďuchá čumáčkem nebo mi vleze na klín, tlapkami mne bere okolo krku a hlavu položí na rameno, no jen, jen promluvit. Anebo občas hlídám vnoučata. Pak si připadám užitečná. Jediné, co mi chybí je parťák na pokec o čemkoliv, či jen tak si sednout na zahrádku s hrníčkem kávy a mlčet. Anebo se vypravit na nějaký výlet, procházku či na houby. Mám hodné děti, ale nemůžu vyžadovat stále jejich pozornost a být jim na obtíž. Mají svou práci, děti, povinnosti a právo na svůj život. Dobrou noc.
frantisek svaricek|DOBRY VEČÉR P.BORKU A POSL.N.L.JÁ SI NEDOVEDU PŘEDSTAVIT ŽIVOT SOLO,PROTOŽE DO DOBY NEŽ JSEM SE V OSMNÁCTI LETECH OŽENIL,TAK SE O MĚ STARALA NAŠE MAMINKA,POTÉ JSEM SE ZAMILOVÁL DO MÉ NASTÁVAJÍCI MANŽÉLKY,NO A UŽ SPOLU ŽIJEME 63 ROKŮ,MUŽU ŘÍCT ŽE SPOKOJENĚ,DOKÁŽEME SI LEDACO ODPUSTIT.NEDOKÁŽU SI PŘEDSTAVIT ŽÍT SÁM,TOBY TEN MŮJ ŽIVOT VYPADÁL JINAK,MOŽNÁ BY ZE MĚ BYL NĚJAKÉJ POUSTEVNÍK,TAKY SE ŘIKÁ,BEZ SEXU A TABÁKU ,BÉJVÁ SMUTNO V BARÁKU,A TO U MĚ NEPLATILO,PROTOŽE JSEM SI S MANŽÉLKOU UŽIVÁL ŽIVOTA SE VŠÍM VŠUDY, ALE NEDOKÁŽU PORADIT DRUHÝM JAK NA TO.JENOM OBDIVUJU TY LIDI CO DOKÁŽI ŽÍT SPOLU STÉJNÁ POHLAVI.ZDRAVI FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
franz|v knize knih = snad citace, že není dobré člověku býti samotnému, dále si vzpomínám, že člověk prý potřebuje někoho, kdo by mu byl roven, ale i odlišný, v němž by se poznával, a kdo by ho doplňoval , pro osamělého člověka je pomoc druhý člověk......z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, já osobně jsem nebyl v dosavadním životě nikdy sám, vždy jsem měl po boku ženu, ženy.............myslím si, že bych nedokázal žít sám, vod je zatím dosti a rybiček též, jen ji umět chytit
Michal Sedlák z Myšlína (* 1984)|Po matčině skonu bydlím sám. Bydlím sám tady na domě na Myšlíně, bydlím sám v bytě v Praze. Vařím, uklízím, peru, žehlím. Kolik já se toho jen musel naučit. A naučil. Jsem si tak trochu vlastní ženou ve vlastním těle. Bydlet sám znamená čelit pocitům osamění. Samota je víno pro silné povahy. Chce to umět je vychutnat. Pane vrchní, dolijte mi ještě.
Fany|Zdravím vespolek :-) Zhruba do 50 let jsem si myslela že musím "někoho mít". Ale po negativních zkušenostech jsem si řekla dost. A měla jsem se čím bavit! Ovšem po letech jsem začala mít pocit že nejsem nikomu užitečná (ačkoliv mé obrazy přinášely lidem radost). A když jsem nebyla se sebou spokojená, nemohla jsem ani tvořit. Slibovala jsem si: Nejdřív meditace, pak tvoření...ale kdepak, nikdy jsem se neposlechla. Říkala jsem si že mé tvoření je přece způsob meditace. A když stáří klepalo na dveře čím dál silněji, začínalo mi něco chybět. A tak mi osud seslal problémového chlapa. A ten věru péči potřeboval, už jsem si nemohla stěžovat že mě nikdo nepotřebuje! Nebylo to snadné ale pak zestárnul i on....ne že by mi nebyl vůbec k užitku, ale...nejradši bych byla zase pár let single a tak doufám, že si konečně najde mladší ženu, která potřebuje prolézt školou života jako předtím já s ním. A já si najdu nějakou partu lidí se stejnými zájmy... Držte mi, prosím, palce. Dobrou noc! :-)
