Po libečku se podle našich předků budete líbit. Léčivé koření libé vůně je tělu prospěšné
Libeček je silně aromatická rostlina, která se u nás pěstuje jako koření. Prospívá zdraví a pokrmům dává zajímavou, až magickou chuť. Možná proto si z ní můžete připravit i přírodní maggi, které se dá používat celoročně.
Chuť a vůně libečku nás odkazuje k polévkám našich prababiček, k dětství na venkově, k vůni divokých trav. Ať už je váš vztah k této původem středomořské rostlině (z Itálie) jakýkoliv, měli byste vědět, že se vyznačuje nejen aromatickou vůní, ale také léčivými účinky. Naši předkové o tom věděli své, jak ostatně v Denním lékaři z roku 1853 dopátrala Simona Hrabalová z Vlastivědného muzea v Železnici na Jičínsku:
„Názvy pro libeček byly v našich krajích různé. Tady v Podkrkonoší se mu říkalo vopich, jinde třeba opich nebo apich velik, vlstek, libček, lubeček a jiné. V této dnes už historické publikaci byl libeček zapsán jako takzvaný Libček a pod německým názvem jako Liebstodel. Z tohoto pojmenování se zřejmě odvozovalo líbiti se, líbit, což mělo i souvislost s láskou a blízko i k příbuzným slovům jako libido, záliba, chuť, touha.“
Dál se tu píše, že kořenové a semena mají jednu moc, kterouž zahřívají, zažívání posilují, pohodlní a užiteční jsou proti bolestem vnitřních oudův, proti otokům a nadýmání aneb nadutinám, zvláště žaludka. Kořen a semeno pité, mocně pudí moč i ženský květ.
Kořen libečku se používal na vodnatelnost, chudokrevnost, podporu činnosti ledvin.
Libeček pro krásu i jako afrodiziakum
Libeček, libý, líbiti se – to není daleko od lásky. Proto dřív starostlivé matičky malá děvčátka v libečku koupaly, aby se, až dospějí, hochům líbila. Tradovalo se, že dívky, které se umývají odvarem z libečku, nabudou prý hezké pleti a líbí se mužům.
Kouzelné vlastnosti libečku shrnuje i F. L. Čelakovský veršem: „Máť proto, panno lepá, ti do koupele dávala libček, ne všem bys byla, brž Bohdanu svému libá.“
Také libečková mast na tvář byla oblíbená: „Ktož bylinu libeček u víně vaří a s vápeným lúhem smiesi, všecku červenost z obličeje vytáhne a trudovatů tvář učistí, ktož se jím často myje.“ (Listy z českých dějin kulturních).
Podle muzejnice S. Hrabalové byl libeček oblíbený hlavně v kuchyni jako koření do polévek, omáček, pečeného masa, zeleninových jídel, ochucovala se jím rýže, zvěřina, skopové, ryby, přidávala se do salátů, bylinkového másla nebo marinád. A bylinka kromě jiných léčebných předností prý působila i jako přírodní afrodiziakum. Patřila do nápoje lásky.
Pro nosnost slepic i proti uřknutí krav
Libeček byl hledaným kořením i pro zvěrolékařství: „Kdo zvaří libeček v dešťové vodě na nový čtvrtek a odvarem tím obrok (oves-zrno) polije, bude míti pěkné koně.“
Hospodyně přidávali libeček kravám do krmení, aby je nikdo neočaroval a mléko jim neodebral.
Bylina ovlivňovala i růst a zdraví mladých odchovů u drůbeže a králíků, měla velmi příznivý vliv na nosnost a jakost vajec.
Simona pro nás našla i základní recept na prostou polévku „vopišku“ (libečku se říkalo v Podkrkonoší „vopich“). Sestávala z vody, z vařených brambor, z libečku, z kopřivy, česneku, sádla, chleba a soli.
„Oloupané brambory uvařili v osolené vodě doměkka, na tuku osmažili kostičky chleba, do talířů rozdělili omyté a nasekané bylinky, přidali rozetřený česnek, zalili vývarem s brambory, nebo jen vařící vodou. Doplnili chlebovými krutonky.“
Chvála vynikajícímu koření
Libeček se dnes pomalými krůčky vrací zpátky do českých kuchyní, kde se dají využít všechny části této rostliny, včetně kořenu. Říká se mu také „zelené maggi“.
Listy okořeníme polévku, omáčky i jídla z brambor. Dá chuť mletému masu, pečeni, omeletám i salátům. Semínka můžete vložit do bylinkové soli, stvoly usušit nebo zamrazit a přidávat do zimních polévek.
Další využití
- V aromaterapii, při výrobě mýdel i likérů.
- Jako repelent. Rozdrcenými listy se můžete potřít, když vás obtěžují komáři.
- Zlepšuje trávení, pomůže při nadýmání a pálení žáhy, při vylučování nežádoucích solí z těla, má protistresové účinky.
- Obsahuje vitamin C a A, hořčiny, pryskyřici, silice, třísloviny a organické kyseliny. Důležité je zastoupení ftalidů, které uvolňují křeče.
Libeček není náročný na pěstování, vzejde na zahrádce, ale i doma v květináči. Stačí jedna sazenička a rostlina se rozkošatí. Venku, na slunném nebo polostinném místě se mu bude dařit i bez hnojení a dosáhne až dvoumetrové výšky. Nesvědčí mu přemokřená půda.
Je to vytrvalá rostlina, ale není na věky. Po pěti, šesti letech třeba najednou neobrazí. Pokud máte libeček v oblibě, určitě zvládnete vypěstovat nový, nebo se po něm poohlédnete na farmářských trzích, kde vám i poradí, jak na to, abyste se opět mohli z této blahodárné byliny těšit.
