PhDr. Vladimíra Jakouběová

Celý rozhovor si také můžete přečíst níže...

Jarmila Pešlová, moderátorka: Tak 10 hodin a 16 minut, posloucháte Český rozhlas Sever a toto je chvíle, kdy pravidelně každý všední den usedá do studia Českého rozhlasu Sever také host a dnes je to etnografka Muzea Českého ráje v Turnově, paní Vladimíra Jakouběová, dobrý den.

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografa Muzea Českého ráje v Turnově: Dobré dopoledne.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Tak, já už jsem prozradila, že si budeme povídat o Vánocích a samozřejmě hlavně o staročeských Vánocích, tak by mne zajímalo, vy, která se v tom vyznáte, slavíte Vánoce po staročesku nebo moderně?

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: No, moderně určitě ne. Já jsem v tomhle skutečně takový tradicionalista, takže já se snažím ctít tradice našich předků. Myslím si, že na to měla vliv i moje babička, která nás k tomu vedla, která byla ... pocházela z rodiny, kde bylo hodně dětí a pocházela z vesnice, takže my se snažíme si spíš ty tradice připomínat a uchovávat, i když nemohu říci, že by to bylo stoprocentní.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Hm a jak jste daleko s přípravami letos? Máte napečíno, navaříno?

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Tak napečíno jsem stihla, navařeno určitě ne, samozřejmě takové ty úklidové práce, ty doháním po večerech, protože pořád ještě kolem muzea je řada práce nebo spousta práce, no, ale já si myslím, že to zvládnu, že ještě máme vlastně týden před sebou a že se to všechno zvládne. Já nejsem takový ten perfekcionalista, že by muselo být všechno akorát. Já se spíš snažím, abychom si to užili ty Vánoce v pohodě, s rodiči, s přáteli, s kamarády a samozřejmě s rodinou.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Tak říká můj dnešní host Vladimíra Jakouběová. Jak už jsem říkala, budeme si povídat o Vánocích, o vánočním jídle, o vánočních zvycích a dalších věcích, no a pokud vy byste se chtěli mého dnešního hosta na něco zeptat, můžete poslat SMS zprávu na číslo 9077703, na začátku textovky napište heslo HOST, anebo můžete volat na telefon 485123123.

písnička

Jarmila Pešlová, moderátorka: Na Českém rozhlasu Sever dozpíval Jiří Schelinger písničku Díky za všechno, mámo má, no a se mnou je tu Vladimíra Jakouběová, etnografka Muzea Českého ráje v Turnově a budeme si povídat o Vánocích. Tak vlastně možná by bylo na začátku dobré říct, kam až sahají ty tradice Vánoc? Jak dlouho se Vánoce slaví?

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Vánoc se slaví skutečně dávno, dávno, dávno, protože to je obyčej, který převzalo křesťanství z dob pohanských a ať my chceme, nebo nechceme, tak v každém z nás kus pohana je ještě dnes, protože ta tradice a ty jednotlivé obyčeje se během staletí smísily. Pohanské zvyky jsou spojeny vlastně s takovým tím momentem obnovení přírody, protože vlastně Vánoce spadají do období slunovratu a očekáváme nový rok, novoročí a chystáme se tedy na tu přírodu, to zůstalo z toho pohanského, no a křesťanství do toho vložilo samozřejmě postavu Ježíše Krista, narození Ježíška a ta snaha vlastně potlačit to pohanské měla mít za cíl všechny tyhlety obyčeje vlastně vymýtit, ty, které jsou spojeny právě s tou obnovou přírody a nechat v tom jenom tu křesťanskou čistotu, ale to se nikdy nepodařilo. Takže dnes my žijeme v době, kdy se nám tyhlety obyčeje smísily a je to tak určitě dobře.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Ježíšek nebo Ježíš se údajně narodil 25. prosince. Já říkám údajně, je to vlastně prokázané?

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Není to doloženo. Ono se každý rok, možná každého půl roku objeví taková zpráva, že se podařilo vědcům něco podobného zjistit, objevit, ať už z nějakých ostatků nebo z něčeho podobného, protože se uvažuje taky o tom, kde vlastně Kristus je pochován, taky to není stoprocentní, protože všechno to jsou domněnky, dohady. Je to úkol pro naše archeology, pro naše historiky, ale jednoznačný výrok ještě nebyl nikdy dán.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Hm, mne také zaujalo, že vlastně u nás se slaví Vánoce už 24. jako Štědrý den, ale přitom Vánoce začínají 25. Je to tak?

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Ono to je trošku složitější, ono to vánoční období dříve právě lidé na vesnici slavili 12 dní, od 24. prosince do Tří králů do 6. ledna. A celému tomuto období říkalo ... říkali Vánoce a bylo to právě vázáno na období toho slunovratu a církev křesťanská do toho vložila ten den narození Krista, a tak jako naši předci byli všechny svátky zvyklí slavit jako vigilie, to znamená den předem, ať už je to Barborka, která naděluje vlastně v předvečer svého svátku, nebo ...

Jarmila Pešlová, moderátorka: Mikuláš.

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: ... Mikuláš naděluje v předvečer svého svátku, tak stejným způsobem se slavil i ten Štědrý den jako předvečer narození ... svátku narození Krista.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Hm, já bych možná ještě ráda zmínila ten poslední den, ty Tři krále. Co ten má symbolizovat?

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Tři králové, tříkrálový svátek vlastně symbolizuje navštívení Tří králů, narození Ježíše, mudrcové dorazili do Betléma, aby se poklonili Ježíškovi, našemu Spasiteli, a jsou to postavy, které jsou doloženy historicky, no a je to pro vesnici svátek spojený s tříkrálovou koledou, protože koleda vlastně provází celé to vánoční období, byla to příležitost si přivydělat, koledovali hlavně kantoři, ti na tom vždycky byli špatně, ať už dříve nebo dnes, takže byla to pro ně příležitost, ale koledoval taky třeba kostelník s ministranty a potom, později tedy se to přeměnilo v tu dětskou tříkrálovou koledu.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Hm, dětem se dávají většinou slavnosti, dávali tenkrát třeba i peníze těm koledníkům?

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Oni většinou dostávali, dnes bychom řekli asi, naturálie, protože takovým obvyklým dárkem byla štědrovnice, vánočka, nebo to bylo nějaké pečivo, perníky, ale těch peněz se nikdy nedávalo, protože peněz nikdy nebylo na vesnici nazbyt, ani v tom statku, protože ten statek byl soběstačný hospodářsky, oni, co potřebovali, si vypěstovali, a to, co utržili třeba za máslo, se kterým chodili na trh, nebo za nějaké přebytky z toho hospodářství, tak to šetřili na ty potraviny, které koupit museli, a to bylo koření, kvasnice a cukr - v tom nikdy ta vesnic soběstačná nebyla.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Tak je vidět, že na vesnici uměli dobře hospodařit. Já myslím, že teď je čas na písničku. Zazpívá Lenka Filipová, no a potom si budeme povídat o vánočních zvycích.

písnička

Jarmila Pešlová, moderátorka: Lenka Filipová na Českém rozhlase Sever, 28 minut po desáté hodině a se mnou ve studiu Vladimíra Jakouběová, etnografka Muzea Českého ráje v Turnově a odbornice na staročeské tradice a Vánoce. A to je to, o čem bych si teď chtěla povídat - o symbolech, které provázejí Vánoce. Tak samozřejmě dneska naše děti se nejvíc těší na stromeček. Byl odjakživa u Vánoc přítomen ozdobený stromeček?

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Stromeček je novodobá záležitost. Je to obyčej, který se k nám dostal z Německa na počátku 19. století, na zámcích se sice objevuje už o něco dříve a ve velkých městech, hlavně v Praze, kde se první ozdobená jedle objevila na konci 19. století, ale u nás je to záležitost novodobá, i když si myslím, že je to tradice, která se rozšířila asi nejvíce, hlavně také proto, že my v našem kraji umíme vyrobit ty skleněné vánoční ozdoby a ty se tady vyráběly už od dvacátých let 20. století a ten stromeček vždycky krásně vypadá právě s tím sklem, ale vánoční zeleň jako taková, jako symbol nového života, ta se objevovala už v těch pohanských zvycích, takže to je dávná tradice. Jednak to byly různé větve, hlavně jedlové, které se třeba zastrkovaly za trámy, nebo se věšely na dveře, později se z toho vytvořil ten adventní věnec, který taky není až tak starou záležitostí. První adventní věnec byl vyrobený někde v 19. století a zdobilo ho 24 svící, takže to bylo náročnější to vyrobit, než když my jsme si to dnes zúžili na ty čtyři svíce, na ty čtyři adventní neděle, ale vánoční zeleň se třeba objevovala i jako symbol nového života, zase ...

Jarmila Pešlová, moderátorka: To je od těch pohanů.

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Od těch pohanů. Třeba se silo žito, tak jako my to známe z Velikonoc, tak se to silo i na ty Vánoce a podle toho vzešlého trávníčku se usuzovalo, jaká bude úroda, jestli bude dobrá nebo špatná, no a samozřejmě bychom mohli pokračovat i s vánoční zelení v betlémech, protože zeleň dotvářela betlémy. Ta zeleň se tam objevuje i jako výtvarný prvek, nejenom ty palmy a kaktusy, ale v českých betlémech už pak najdeme naši zeleň, od břízy, přes smrky, borovice, květiny, takže to dotváří celou tu atmosféru toho betléma a samozřejmě mech, který byl nezbytný pro dozdobení toho betlému. Takže s tou zelení samozřejmě jsme se na té vesnici setkali taky, i když v úplně jiné podobě, než byl ten vánoční stromeček.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Ten vánoční stromeček, jste říkala, že tedy není tak starý, no a co ty dárky, které jsou pod stromečkem? Ty se dávaly dřív ještě, než se zdobil stromeček?

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Určitě. Dar byl vždycky takovým symbolem nejenom toho vlastního obdarování, ale byl to symbol i vyjádření lidí, pocitů k tomu druhému. Oni naši předci nebyli tak vynalézaví, oni dodržovali skutečně takovou tu magickou symboliku, takže ta maminka každý rok dostávala červený šátek, protože červená jako vlastně vyjádření lásky, vyjádření toho symbolu, tatínek dostával každý rok něco pro zahřátí, a buďto to byla šála, nebo něco tekutého, a děti dostávaly věci, to, co se jim dávalo jakoby do vínku, jo. Kromě těch hraček, které samozřejmě patří k těm Vánocům, ale byly to třeba hračky z ovoce nebo z perníku, tak, když už pak se dostávaly do toho pozdějšího věku, tak to byl třeba prstýnek nebo řetízek nebo nějaký šperk, no a s tím se pak ony třeba vdávaly. Takže každý rok stejné, ale každý rok to mělo ten svůj význam.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Tak překvapení to nebylo, ale dostávali. Tak a přišel nám tady jeden dotaz od posluchačky Hany z Jablonce nad Nisou. Ten se nám k tomu tématu zrovna hodí. Ta se ptá, proč u nás nosí dárky Ježíšek a jinde Santa Klaus?

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Ježíšek je skutečně česká tradice a má to hodně společného s těmi postavami, které vložila do těch obyčejů církev. Narozdíl od Santa Klause, který je vlastně svatým Mikulášem a který naděluje v celé západní Evropě, což byl doložený, je to doložená postava, byl to biskup, který žil u nás ve čtvrtém století, v Evropě tedy žil ve čtvrtém století a je to postava světce, který obdarovával potřebné. U nás jsme si uchovali toho Ježíška a tady v našich krajích to třeba byla postava Krystydle, která chodila jako skutečná postava nadělovat, tak jako chodí nadělovat Barborka, nebo jak známe mikulášské průvody nebo Lucky, tak převlečená postava Krystydle chodila na Štědrý den nadělovat dárky, no a tak jako postupně mizely z toho našeho prostředí i ty mikulášské průvody, i ty svatobarborské průvody, tak postupně vymizela i tahleta postava skutečná a naděluje dneska u nás Ježíšek. Je to skutečně česká tradice, kterou bychom si určitě měli dochovat, protože je to něco, což je pro naše etnikum velmi symbolické.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Tak já také doufám, že Ježíška nevytlačí Santa Klaus. Teď si pustíme písničku, já připomínám, že pokud byste měli dotaz na mého dnešního hosta, etnografku Vladimíru Jakouběovou, můžete napsat zprávu na telefon 9077703 a na začátku textovky napište heslo HOST.

písnička

Jarmila Pešlová, moderátorka: A hostem Českého rozhlasu Sever je dnes etnografka Muzea Českého ráje v Turnově Vladimíra Jakouběová. Povídáme si o Vánocích, no a to nejlepší jsem si nechala na konec. Samozřejmě k Vánocům patří i jídlo a s tím jsou také spojené určité tradice. Já bych začala u toho nejedení. Jak je to s tím, že máme nejíst na Štědrý den a že uvidíme zlaté prasátko?

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Ono celé to období adventní je vlastně období půstu, dodržování půstu, ona to neměla být jenom taková ta duševní očista, ale měla to být i očista těla. Oni to naši předci měli velmi dobře rozmyšlené, protože věděli, že když budou tedy o těch vánočních svátcích hodovat, takže to tělo na to musí připravit. Takže to zlaté prasátko je spíš taková postava, která se právě dostává z pohanského k nám. Je to ještě spojeno vlastně s těmi římskými orgiemi, kdy vlastně to zlaté prase jako symbol bohatství a symbol takového přijíždí vlastně, i různé postavy přijížděly na zlatém praseti do, do toho Říma, takže to je skutečně velmi dávný zvyk, ale myslím si, že ta očista toho těla, taková ta střídmost v tom jídle se určitě vyplatila, protože svátky jsou samozřejmě svátky jídla a naši předci, přestože půst dodržovali, nebo se snažili ho dodržovat, není to o tom, že by vůbec nejedli, ale jedli jídla postní, mezi které se řadí třeba i ta ryba, tak potom těm dalším svátkům říkali "svátky obžérné". Takže oni si to pak vynahradili.

Jarmila Pešlová, moderátorka: A vy osobně držíte půst na Štědrý den?

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: My se snažíme samozřejmě spíš tak jako už dneska symbolicky, protože vím, že občas se ta lednička otevře a někdo tam skutečně zavítá na ten salát, který je nachystaný na večeři, ale my ráno snídáme vánočku, a pak až večeříme kolem té páté, šesté hodiny.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Tak a teď tedy k těm tradičním jídlům. Já dokonce musím říct, že jste napsala krásnou kuchařku V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc, takže určitě to víte velmi dobře, co by tedy rozhodně nemělo chybět, respektive, jsou některá jídla, která symbolizují něco, nebo ... nebo nějakým způsobem nám zaručí, že budeme zdraví, bohatí, štíhlí?

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Ta venkovská kuchyně především podávala, nebo tam se stolovalo hlavně to, co se urodilo na poli. To, co se urodilo, se muselo sníst na Štědrý den a mělo to zase vyvolat úrodu pro další rok, takže na ten Štědrý den v tomhle regionu vždycky přišlo něco od obilí, to znamená něco pečeného, ať už to byly štědrovnice nebo peciválky, pak tam muselo přijít něco od luštěnin, ať už to byl hrách nebo hrachová kaše nebo hrachová polévka, která vystřídala polévku rybí, protože ryba byla dříve postním pokrmem, ale po 30leté válce, kdy tady byl zničen systém rybníků, tak byla poměrně nedostupnou pro venkov a nahradily ji právě jiné pokrmy, jako houbovník, do kterého v tomhle regionu patří zase žemle máčená, houby, no a někdy samozřejmě také cibule, česnek, protože to byly pokrmy pro zdraví nebo vlastně potraviny pro zdraví, no, nezbytný byl samozřejmě chléb a chlebové rozpeky, protože chléb jako vlastně přímo mytologický pokrm jako symbol života, symbol vlastně nasycení člověka, no a pak všechno další, co rostlo v sadu, to znamená ořechy, jablka, křížaly, švestky, sušené nebo čerstvé, pokud se podařilo je uchovat ve sklepích, no a na závěr nějaké to cukroví, ale cukroví velmi jednoduché, buď z kynutého těsta, různé třeba lomnické kroužky typické pro náš region nebo zázvorky, no a perníky. Bez perníků by se Štědrý den neobešel.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Tak to jsem správně, já už mám perníčky napečené ... potom jsem ještě chtěla zmínit, že vlastně i k tomu jídlu a k tomu prostírání patřily určité zvyky. Třeba my vždycky dáváme šupinku pod talíř.

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Šupinka měla přinést bohatství, dávala se pod talíř, ale musela tam zůstat až do Tří králů, protože naši předci nikdy stůl nesklízeli až do období Tří králů, sklízeli jenom jídlo vařené, polévky a nějaké ty ovocné omáčky, tu typickou špracharandu místní, kterou se polévaly peciválky a která se vařila ze sušeného ovoce, ale to, co bylo pečené, ať už houbovník nebo vánočka nebo chléb, tak ty tam zůstávaly až do Tří králů a právě pro příchozí, ať už to byli koledníci nebo žebráci, kteří se nesměli v tom vánočním období odmítnout, ale prostíralo se taky pro zemřelé, protože naši předci věřili, že v noci, ať už na Štědrý den, nebo potom v období těch dalších svátků, je zemřelí v noci navštěvují, a proto pro ně chystali tu vánoční hostinu. No a stůl se prostíral svátečním ubrusem, většinou to byla koutní plachta nebo úvodnice, ve které se dítě nosilo ke křtu, nesměly na stole chybět klásky jako symbol další úrody, nesměly tam chybět šípky pro obranu před vším zlým, stůl se svazoval řetězem, aby se celá rodina sešla pohromadě, pokládala se na trnož sekyra, tak aby se ubránili lidé všemu zlému, no a pod stůl se sypala sláma, tak jako Ježíšek ležel ve chlévě na seně nebo na slámě, tak ta sláma se prostírala pod štědrovečerní stůl.

Jarmila Pešlová, moderátorka: A prostíralo se o jeden talíř navíc?

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Určitě, protože nesměl být nikdy sudý počet stolovníků a když byl sudý, tak se prostíral ten další lichý talíř pro příchozího.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Tak, tak já jsem ráda, že teď už třeba vím, kde jsem dělala chybu. Já jsem tam tu šupinku nechávala jenom na Štědrý den, tak jsem ráda, že teď už vím, jak to mám udělat, abych byla bohatá v příštím roce.

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Ano.

Jarmila Pešlová, moderátorka: Doufám, že naši posluchači si taky z povídání o vánočních tradicích odnesli to, co potřebovali, a to, co využijí. Já vám děkuji za váš čas. Mým hostem dnes byla etnografka Muzea Českého ráje v Turnově Vladimíra Jakouběová. Děkuju a hezké Vánoce.

PhDr. Vladimíra Jakouběová, etnografka: Já přeju všem požehnané Vánoce a hlavně klidné. Na shledanou.