Petr Vizina

Jitka Pánek Jurková vedla pět let České centrum v Bruselu a je přesvědčená, že umění a kultura jsou mocnou zbraní diplomacie. 

„Já se do archivů vždy těším... tam je totiž vidět uvažování lidí a fascinuje mne na tom to, jak často jsou tyto situace podobné dnešku,“ říká historička Kateřina Čapková.

„Studoval jsem v Curychu, kde to bylo naprosto normální. Celé město bylo zónou s maximem na třicítce,“ říká architekt a urbanista Pavel Hnilička.

„Mám pocit, že kdyby spolu lidé uměli mluvit a kdyby se poslouchali, tak svět není v takovém stavu,“ myslí si Vladimír Javorský, filmový, divadelní a rozhlasový herec.

Světlemodrá Volha televizního šoféra Standy Pekárka už parkuje v muzeu kuriozit československé normalizace a my přemítáme, co jsme vlastně viděli.

„Nikdy jsem muzeum nevnímala jako prostor, který by byl více pro člověka, jež si může dovolit si ta díla koupit,“ dodává. „To, co diváky odradí, je diskurz kolem umění.“

„Já fotím s tvářemi. Snažím se, aby to byla výpověď o něčem obecnějším než jen portrét konkrétního, třeba i známého člověka,“ říká fotograf Ivan Pinkava.

Výtvarník Pavel Dušek kreslí na dlaždice a ty pak umisťuje hlavně na domy ve městech.

Režisér Karel Smyczek začínal jako dětský herec u klasika Františka Vláčila. Později natočil dnes už legendární snímky jako Housata, Sněženky a machři, Bylo nás pět. 

Narodil se jako nejmladší, ale s Downovým syndromem. Je vynikajícím sportovcem s bezpočtem medailí ze speciálních závodů, cestoval po Japonsku i Číně a rád fotí.