Ochotní rodiče a dobrovolníci zachraňují činnost dětských sportovních oddílů. Chybějí totiž trenéři

„Začal jsem chodit před rokem – jak jsou tréninky, tak vždycky chodíme,“ shrnuje 10letý Daniel. Do oddílu stolního tenisu totiž přivedl také trenérskou výpomoc – svého dědečka Radka Chalupu.

„No, my to děláme pro radost – jinak by to nešlo dělat. Peníze na to nejsou. Jsme rádi, že se tu může svítit a topit, ale co se týče financování jakéhokoliv sportu, tak to je špatný. Chceme, aby děti sportovaly, a přitom jim pak ty podmínky nedokážeme udělat,“ krčí rameny Radek Chalupa.

Hlavním trenérem je Pavel Dražan. „Šest let jsem to dělal sám, tak teď mi aspoň někdo pomůže. Těch lidí, kteří by si šli s těmi dětmi zapinkat, moc není,“ konstatuje.

Sousední sál se zrcadly patří klubu dětského společenského tance, který vede Jiří Vitko. „Požadavky na to, aby to ten trenér mohl vykonávat, jsou vysoké. Zabere to nějaký čas, navíc si člověk musí platit i nějaké kurzy,“ popisuje. „Chtěli bychom trénovat víckrát, ale už jsem tak vytížený, že to nestíhám,“ dodává.

Děti o sport zájem mají, ale nemá je kdo trénovat

Na potíže s trenéry narazili i organizátoři projektu Trenéři ve škole. Podle Ondřeje Lípy se to v určité míře týká celé republiky. „To není problém tohoto programu, to je problém celého českého sportu. Děti chodí na nábory po desítkách i po stovkách, ale nemáme k nim trenéry. Čas těch lidí se nedá vykoupit,“ vysvětluje.

Přímo v Teplicích se nedařilo najít zejména trenéry míčových sportů, zjistila teplická koordinátorka projektu Markéta Kovaříková: „Například volejbal, i když tu má docela široký záběr, florbal, hodně jsem usilovala i o hokej, ale to se nám bohužel nepodařilo.“

Podle průzkumů České unie sportu víc než polovina klubů a tělovýchovných jednot nemá peníze na kvalifikované trenéry v amatérském sportu dětí. Unie proto navrhuje zvýšit podporu sportu ze státního rozpočtu a také zjednodušit dotační administrativu.