Obludy jak z hororu vyfotíte i doma. Stačí se jen dobře dívat a nedělat prudké pohyby

30. srpen 2016

Pro zajímavou fotku nemusíte chodit nikam daleko. Někdy stačí jen zvětšit to, co máme u nohou. Své o tom ví Karel Beneš z Chomutova ‒ jeho koníčkem je totiž makro-fotografie. Zajímá se hlavně o členovce a jejich focení doporučuje jako lék na strach z pavouků.

„Půl století jsem trpěl arachnofobií. Teprve když jsem začal dělat makrofotografii, a začal se zajímat o fotografie pavouků, tak jsem začal zjišťovat, že jsou obdivuhodní,“ popisuje Karel Beneš.

K focení makrofotografií se dostal od fotografování krajinek. „Fotil jsem v přírodě krajinky. A u těch přírodních rezervací bývají takové ty informační cedule, na kterých bývají krásné makrofotografie hmyzu od Pavla Krásenského, a ty mě inspirovaly,“ vzpomíná fotograf.

Na makrofotografie podle něj není potřeba příliš mnoho vybavení. „Pokud má člověk zrcadlovku, stačí koupit kvalitní makro předsádku. Nemusí mít vlastně ani zrcadlovku. Hlavní podmínkou je, aby byl na objektivu závit, který umožňuje nastavovat filtry. Pak už stačí si jen do těch kopřiv dřeppnou, chvilku se nehýbat, v klidu se rozhlížet a dívat se,“ doporučuje Karel Beneš.

Dravý roztoč

Všichni pavouci, kteří u nás žijí, jsou jedovatí

Jak sám říká, neloví fotografie nejvzácnějších tvorů, osloví ho spíš zajímavé situace, jako je například lov nebo páření brouků.

Při focení občas narazí na hmyz či pavouky, kteří umí kousnout. „Všichni pavouci u nás, kromě pakřižáků, jsou jedovatí. Je ale jen několik druhů, kteří umí prokousnout lidskou kůži. Bolestivě kousnout umí třeba pokoutník tmavý, křižák pruhovaný nebo zápřednice jedovatá.“

Těm, kteří se kousnutí jedovaté zápřednice bojí, odpovídá otázkou: „Kolik znáte lidí, kteří si při běžných domácích činnostech udělali nějaké poranění? A kolik z nich kousla zápřednice?“

V přiložené fotogalerii se můžete pokochat nevšedními záběry i jinak téměř neviditelných tvorů, které Karel Beneš vyfotil.

autor: Jiří Zeman
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová