O lžích s psychoterapeutkou: Kdy si děti vymýšlejí a kdy lžou? Jak s dětmi a jejich lhaním pracovat?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy matka s dítětem

Každé dítě využívá svou fantazie k tomu, aby si vymýšlelo příběhy, kterým následně může věřit. Kdy se ale tyto příběhy mění ve lži? A jak konfrontovat starší děti s faktem, že nám svými lži ubližují? Na to odpovídala psychoterapeutka Zuzana Hrochová.

Přibližně do šestého roku věku si dítě vymýšlí příběhy, kterým samo věří a vydává je za svou pravdu. Neměli bychom jej tedy obviňovat ze lhaní a udávat mu za to tresty. „Měli bychom je ale na to upozornit,” dodává psychoterapeutka Zuzana Hrochová.

Od školních let podle ní už děti lžou víc vědomě. Je tedy důležité jim vysvětlit, že lhát se nemá a proč tomu tak je.

„Děti, nebo všeobecně všichni lidé, lžou za účelem nějakého zisku,” vysvětluje Zuzana Hrochová. Je důležité, aby se rodič zajímal, proč dítě lhalo.

I u bájného lhaní je důležité dětem vysvětlit, že to, co si vymýšlí, není realita, ale jen fantazie a snění. „Musíme také rozlišit, o čem dítě mluví. Pokud vypráví, že něco viděl, tak je to v mezích a v pořádku. Pokud ale vypráví, že mu někdo ublížil, nebo ho okradl, tak je to vážné – pak už ho musíme naučit rozlišovat, o čem mluví.”

Další bouřlivé období, co se týče lhaní, je určitě období puberty. Děti zkoušejí nejrůznější věci a samozřejmě o tom nechtějí mluvit s rodiči. Je ale důležité, aby věděli, kde jsou hranice. ,,Musíme s nimi mluvit. Dotyčný musí být konfrontován s tím, že může někomu ubližovat. Musíme se ozvat a říct, co to s námi dělá a jaké to má dopady – nejen na nás, ale i na ostatní v našem okolí.“

Je vždy lež neakceptovatelná?

Ve společnosti je žádoucí občas využít tzv. „milosrdnou lež“. „Když vás například partner pozve do kina a vám se film nelíbí, tak mu neřeknete, že to byl naprostý propadák.” Je ale důležité, abychom i takovou lež časem přiznali.

Jsou i situace, kdy lžeme sami sobě. Někteří lidé mají lhaní v krvi, a tak si vymýšlejí nejrůznější příběhy i v dospělosti. Je to ale komplikované. Pokud takový člověk řekne nějaký příběh, tak ho poté rychle zapomene. Ale jeho publikum ne. „Takový člověk si musí pamatovat, co komu kdy řekl. Musí to být opravdu těžké,” říká psychoterapeutka.

Na pomezí může být, když jsme svědky nějakého aktu nevěry: ,,Pokud například víme o nějakém páru, kde probíhá nevěra, tak bychom asi neměli běžet za tím druhým partnerem a říct mu to. Měli bychom dbát na to, že to není naše věc,” radí psychoterapeutka.

Podle ní bychom neměli lhát, ale citlivě odpovědět, pokud budeme konfrontování přímou otázkou. I kdybychom chtěli páru pomoct tím, že bychom to rozebírali s podvedeným, mohli bychom tomu jen ublížit, nebo se stát terčem nenávisti.

autor: Kateřina Klabzubová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...