Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – duben 2024

Svoboda je právem každého na této planetě, stejně jako mír, upozorňují ve skladbě Freedom Now tři velcí umělečtí aktivisté: iránská herečka Golshifteh Farahani, pákistánká zpěvačka Arooj Aftab a britský písničkář Nick Mulvey. „Spojte svůj hlas s naším, svět bude lepší, to vám slibujeme,“ tvrdí trojice ve svém apelu a veškerý zisk ze skladby darovala neziskové britské organizaci Choose Love poskytují humanitární pomoc uprchlíkům po celém světě.

Francouzko-marocká skupina Bab L’ Bluz zrušila odvěká dogmata ohledně tranzovní gnawa music, přidala psychedelický rock, přesvědčení, že blues je matkou veškeré hudby a do názvu debutového alba převzala pokyn dávného mládežnického hnutí Nayda! – probuďte se. Zisk prestižní ceny magazínu Songlines za nejlepší fusion nahrávku roku 2020 proto nikoho nepřekvapilo. Bab čteme v arabštině jako bránu a kvartet na ni pomyslně umístil nápis: „Vítejte v pravdě, kterou lze vyslovit beze strachu." Hudbu totiž považuje za „zbraň hromadného osvícení“ a proto, aby ji každý v severní Africe rozuměl, až na výjimky zpívá v lidovém marocko-arabském dialektu darija. Z něho název druhého alba Swaken překládáme jako duchové strachu přebývající v lidech. Ve skladbách totiž hráčka na elektrifikovanou loutnu guimbri Yousra Mansour ostře tématizuje rozpory mezi Araby a původním berberským obyvatelstvem. Přestože mají společnou krev a mnoho kulturních tradic, podléhají zastaralým postojům a o tom je třeba skladba Imazighen, tedy Berbeři.

Uživatelé Spotify mají život jednodušší: robot jim během poslechu okamžitě nabídne ten samý druh hudby a protože je má dokonale přečtené, téměř jistě se jim trefí do vkusu a jako bonus nabídne pro ně dosud neznámou zajímavou hudbu. Autor tohoto pořadu je členem žebříčku Transglobal World Music Chart, takže poctivému naposlouchávání alb neujde, navíc ho má takzvaně v popisu práce, ale protože jich dostává velké množství a není robot, pouze jen člověk, často mu uniknou perly. Naposled třeba hned na první poslech neodhalil, že by se mohla skrývat v albu Onaida natočeném nizozemskou zpěvačkou a hudebnicí Nataschou Rogers.

Je potřeba však dodat, že její životopis, studia a dosavadní kariéra představují docela rébus a hlavně, většina skladeb lidově řečeno rozkvete až po několikátém poslechu a tu nejpřístupnější zařadila Natascha až na samý závěr. Pravděpodobně záměrně, to aby si podle jejího vyznění neudělal někdo dopředu unáhlené závěry. Jmenuje se The West a druhý hlas patří slavnému francouzskému písničkáři Piercovi Faccinimu.

Narodila se nizozemské matce a otci indiánského původu, podle všeho pocházejícího z Jižní Ameriky, jinak bychom si nedokázali vysvětlit její lásku ke kubánské hudbě, karibským rytmům, jorubské santérii a dokonalé zvládnutí všech druhů bubnů, vyvážené ovšem jemnou hrou na klavír, vzdáleně připomínající Philipa Glasse a Nilse Frahama. Kubu a karibské ostrovy, stejně jako západní Afriku, procestovala Natascha Rogersová křížem krážem a všude se něčemu přiučila, podezírat ji z toho, že k tolika vlivům přišla z pohodlí domova, proto nemůžeme. Na tak jiskřivé, promyšlené a nadžánrové aranže by v Evropě stejně asi nepřišla. V angličtině, španělštině a jorubštině zpívá o Matce Zemi, nutnosti ochrany přírody a do velmi osobníchch textů vkládá děje svých snů a lyriku americké básnířky Joy Harjo z indiánského národa Cree nebo myšlenky slavné spisovatelky Clarissy Pinkola Estes. 

Loni v červenci svrhla v Nigeru vojenská junta demokraticky zvoleného prezidenta Mohameda Bazouma a převzala moc v zemi. Převrat sice proběhl nekrvavou formou, Niger se však stal další západoafrickou zemí, kde vládnou generálové, navíc neskrývaně napojení na Rusko. Máslo na hlavě mám v tomto případě Francie, která si v chudém pouštním státu od koloniálních dob udržuje silnou sféru vlivu. Většina uranu, který potřebuje, vozí právě z Nigeru, ale od tamního politického dění dává ruce pryč. Tuarežský kytarista Mdou Moctar převrat odsoudil, odpor k Francii ale neskrývá, a jeho nové album Funeral For Justice má proto silný antikoloniální podtext. Odpovídá tomu možná nejostřejší zvuk, jakého kdy Moctar s kapelou docílil.