Konec 2. světové války v Ústeckém kraji
Pochody smrti
Na jaře 1945 už se vědělo, že nacistické Německo brzy padne. Přesto se území severních Čech mezi březnem a dubnem stalo cílem transportů pochodů smrti.
„Naše území bylo cílem transportů smrti, kdy nacisté z těch koncentračních táborů, především na území dnešního Polska, když nestihli nějak zlikvidovat ty vězně, tak je z území, které bylo osvobozováno, vezli nebo hnali. Takhle na naše území přišly tisíce uprchlíků. Jak Němci tak Češi tak byly svědky scén, kdy bylo z vagónů vyhazováno tisíce mrtvol,“ popisuje ředitel oblastního muzea v Ústí nad Labem a historik Václav Houfek.
V Ústeckém kraji tuto tragédii připomínají hromadné hroby s tisícovkami obětí. Největší leží v Bohosudově na Teplicku, kde vlak s 1880 vězni zastavil 24. dubna. Exhumace hrobu po kapitulaci odhalila 311 těl politických a rasových vězňů z Buchenwaldu.
„Mezi lidmi, kteří byli protinacisticky zaměřeni, rostla hrůza a nenávist k tomu, co ti Němci těm lidem udělali,“ shrnuje Houfek.
Nálada se v kraji drasticky měnila. Litoměřickem prošlo mezi 20. dubnem a 5. květnem na 12 000 věznů. 580 jich zemřelo na místě a 3500 jich bylo přivezeno mrtvých.
„Na druhé straně těm Němcům došlo, že jim hrozí něco podobného,“ dodává Václav Houfek.
Vztek a nenávist narůstaly a někteří nacisté začali přemýšlet, jak se vyhnout trestu za spáchaná zvěrstva.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.



