Nebýt Černobylu, kdo ví, kde bych skončila, přemýšlí Dana Drábová

Dana Drábová se narodila v Praze, vystudovala České vysoké učení technické, dozimetrii a aplikaci ionizujícího záření na fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské. V roce 2000 tam získala doktorát. Začínala jako výzkumná pracovnice Centra hygieny záření Státního zdravotního ústavu. Do čela Státního úřadu pro jadernou bezpečnost nastoupila v době, kdy se dostavoval Temelín. Když nastupovala, myslela, že vydrží nejdéle 12 měsíců, dnes je to 25 let.

Dana Drábová je v čele Státního úřadu pro jadernou bezpečnost 25 let. Takto ji zachytila fotografka v roce 2002|foto:Nguyen Phuong Thao, MFDNES + LN / Profimedia

Co je hlavním důvodem, že vás to pořád baví?

Za těch skoro 25 let jsem nepoznala nějakou rutinu. Jasně, státní úředník se musí také postarat o to, aby úřad fungoval v souladu s pravidly, kterých je čím dál víc a jsou byrokraticky náročnější, ale na druhou stranu ta odborná část se měnila den ode dne, měsíc od měsíce, takže já jsem se opravdu nestihla nudit.

Navíc, když jste zmínila spouštění Temelína, ke kterému se už v roce 1999 schylovalo, tak nedílnou součástí mojí práce a práce mého týmu se stala práce s médii. To byly opravdu mediální nálety, od té doby jsme je zažili ještě několikrát, ale byli jsme dobře připraveni. Ta druhá věc, za kterou jsem opravdu vděčná, byly alespoň základy diplomacie, které jsme se museli naučit.

Radiační situace na Ukrajině je normální. Tu větu budu psát, dokud Rusák z Ukrajiny nevypadne. A to brzy nebude.

Jak moc ovlivnila havárie v Černobylu vaši kariéru?

Já si myslím, že zpětně viděno, naprosto zásadně. Já jsem do Centra hygieny záření nastoupila hned po promoci v srpnu 1985 a dostala jsem přidělenou práci, která mě hrubě nebavila, protože jsem se měla podílet zase jako nosič vody na formulování a postavení základů toho, čemu se říká národní radonový program, což pro 25letou holku nic moc adrenalinového nebylo.

Tak jsem si říkala, že se porozhlédnu jinde, když už jsem to vzala navážno, přišel Černobyl, už jsem na to neměla ani čas a ani chuť, protože to bylo obrovsky zajímavé. Možná nebýt Černobylu, kdo ví, kde bych skončila.

Dana Drábová v jaderné elektrárně Temelín|foto:Michael Heitmann, ČTK/DPA

Vy jste uklidňovala dnešní situaci na Ukrajině spojením, které vešlo do historie a zapsalo se do historie, že radiační situace na Ukrajině je normální. Troufáte si odhadnout, kdy napíšete poslední vyjádření v tomto smyslu?

Bohužel netroufám, mám svůj soukromý závazek, že tu větu s nějakou uvozující informací nebo s nějakým uvozujícím názorem budu psát, dokud Rusák z Ukrajiny nevypadne, a to brzo nebude.

To slovní vyjádření ruské národnosti Rusák, které už v sobě nese jistý přídech, jak tu mentalitu vnímáme. Měla jste před válkou mezi Rusy nějaké přátelé? A jak jste na tom s nimi teď?

První, co musím, ale musím říct, že důsledně rozlišuji mezi Rusem a Rusákem. To nemá s národností a hodnocením národnosti co dělat. Rusák je ten oligarcha, ten příslušník věrchušky, který ty nešťastné Rusy několik století vede do zbytečných imperiálních válek. Rusové jsou stejně dobří a stejně špatní lidé, jako jsme my. Měla jsem a mám mezi nimi řadu dobrých známých. V poslední době se málo stýkáme, ale hlavě kvůli tomu, že není příležitost. Mě do Ruska nepustí, i kdyby mě pustili, tak bych tam nejela.

Dana Drábová přednáší na 19. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Colours of Ostrava|foto:Vladimír Pryček, ČTK

Lidé vás přemlouvali, abyste jste kandidovala do prezidentského úřadu. Co Senát, kromě místostarostky Pyšel?

Já s lehkou nadsázkou říkám, že až do té penze odejdu. Ono se to blíží, protože toto pětileté období je věru moje poslední, když ho doklepu, tak mi bude 67, a to už je fakt čas, aby to vzali moji mladí a nadějný náměstci.

Proč o tom mluvím. Já bych nechtěla zlehčovat Senát, já si Senátu velmi vážím. To moje osobní hodnocení je, že kdybych chtěla ještě něco odvést, třeba bych se nudila, ta historie a toulky krajinou by mě nenaplňovaly, tak to je jedná politická funkce, kterou bych snad ještě zvážila, ale jistá si tím nejsem.

Poslední otázka od umělé inteligence: Paní Drábová, víte, co mají společného jaderný reaktor a manželství?

To je dost inteligentní otázka. Musím říct, že s manželstvím nemám zkušenost. No, může tam dojít k neřízené reakci.

Umělá inteligence tvrdí, že oba jsou založeny na fúzích.

Taky dobrý, akorát ta fúze je ještě daleko, zatím se jedná o štěpení.

Proč podle Dany Drábové v jaderné elektrárně Záporoží visí průšvih na vlásku? Umí i odpočívat? Kdo má zásluhu na tom, že se postavil Temelín? A jak využívá scénky ze seriálu Simpsonovi při výuce? Poslechněte si celý pořad.