Národní ceny sociálních služeb znají své vítězky. Ocenění putují do Mostu i Valašského Meziříčí
Koncem ledna se už podesáté konalo slavností vyhlášení Národní ceny sociálních služeb, kterou mohou získat pracovníci ve všech druzích sociálních služeb. V šesti různých kategoriích ji udílí Asociace poskytovatelů sociálních služeb a Diakonie Českobratrské církve evangelické. Jana Šustová oslovila letošní Pečovatelku roku a Manažerku roku.
Podle pořadatelů soutěže Národní cena sociálních služeb pracuje v Česku v této profesi sto tisíc lidí. Ocenění letos získalo šest pozoruhodných žen. Jedna ze čtyř cen Pečovatelka roku byla v kategorii Pracovník v sociálních službách – Pobytové služby udělela Daně Kondrové ze Střediska sociální pomoci v Mostě.
Ještě před vyhlášením vítězů moderátorka o každé z devatenácti nominovaných přečetla medailon. Zde je úryvek z medailonu sociální asistentky Dany Kondrové.
„V azylovém domě pro ženy a matky v tísni přistupuje ke klientkám a jejich dětem s respektem, pochopením, empatií a přijetím, ať jsou jacíkoliv. Zná životní příběhy svých klientů a dokáže na ně adekvátně reagovat citlivou podporou rodinných příslušníků.“
V sociálních službách začala Dana Kondrová pracovat před pěti lety.
Dana Kondrová: „Jak vypadá můj den? Je to, jako když jste doma, a klientky za Vámi přijdou zeptat se třeba jak uvařit, co uvařit, jak si třeba poradit s dítětem, pokud je nemocné. Je to opravdu široké spektrum pomoci tam u nás. Je to, jako když vedete velkou domácnost.“
Její klientky našly v azylovém domě útočiště například z důvodu domácího násilí, ztráty bydlení nebo ohrožení návykovými látkami.
Dana Kondrová: „My máme 16 maminek, 5 žen a zhruba teď momentálně je to bez mála 20 dětí.“
Některé klientky jsou i romské.
Dana Kondrová: „Já bych řekla, že je to tak 50-60 %, je to tak půlka, přes půlku. Nedá se říct, že bych jich bylo nějak víc než ostatních.“
Jejich potřeby se od potřeb maminek z většinové společnosti nijak neliší.
Dana Kondrová: „Nemám ten pocit. Bereme je jako běžné klienty, neděláme vůbec žádné rozdíly. A opravdu nemám ten pocit, že bych cítila jinou kulturu nebo střet zájmů. Necítím nic takového.“
Klientky mezi sebou vycházejí dobře bez ohledu na jejich národnost.
Dana Kondrová: „Opravdu nevnímám rozdíl, pokud jsou u nás klientky pospolu, že by se třeba nějak škorpily, když to řeknu lidově, že ta je Romka, ta je Češka. Nevnímám ty rozdíly, opravdu ne.“
Ocenění Manažerka roku získala Květoslava Othová, která byla od roku 2014 ředitelkou hospice Citadela Diakonie ČCE. V roce 2020 se ujala náročného úkolu sloučit dvě střediska Diakonie ve Valašském Meziříčí v jeden funkční celek, čímž vzniklo největší středisko Diakonie s více než 200 zaměstnanci.
Květoslava Othová: „Musím říct, že v rámci hospicové péče nemáme až tolik pacientů, kteří se hlásí k romskému etniku. Nevím, jestli je to tím, že pokud je mi trošičku známo z praxe, že ty rodiny mnohdy fungují velmi silně, co se týká péče o vlastního příbuzného. Takže k nám se dostávají až opravdu v situaci, kdy si s tím sama rodina neví rady. A musím říct, že to jsou pacienti a klienti jako kteříkoliv jiní, a možná spíš naopak to rodinné pouto je tam mnohdy velmi silné, takže každý ten člověk, který odchází a je třeba i z této komunity, ba naopak má mnohdy oproti jiným silné zázemí v rodině, což mu strašně pomáhá právě při odchodu z této naší dimenze života do druhé.“
Diakonie ve Valašském Meziříčí pomáhá seniorům, nemocným, umírajícím, lidem se zdravotním znevýhodněním a snaží se být nápomocná i rodinám a ostatním pečujícím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
