Na kolech do Švédska - 7. den - 26. června 2009

Dnešní etapa nám všem hodně zamotala hlavu. První kilometry z Linnerydu přes Lessebo do Kosty byly absolutně bezproblémové. Bohužel, výjezd z tohoto města směrem na vesnici Maleras se nepodařilo najít ani cyklistům, ani doprovodnému vozidlu. Protože jsme tam byli každý asi s hodinovým odstupem, volili jsme zároveň jinou taktiku: já v autě objezd severních směrem, Jirka se Standou jižním. Dodatečně jsme zjistili, proč z městečka Kosta žádná cesta žádaným směrem nevedla, přestože na mapách jich bylo několik: všechny totiž procházely uzavřeným vojenským výcvikovým prostorem s provizorním letištěm. Sešli jsme se až po téměř padesáti kilometrech ve chvíli, kdy už se naše variantní obchvatové taktiky zase spojily na stejném místě. A pokračovali jsme dál směrem na město Hogsby, za kterým byl na mapě kemp. Jak se ale ukázalo, chatky zde nemají. A tak jsme tedy postavili stan - ale to už víte.
Na cestě jsme sedmým dnem, tedy uzavíráme první týden - minulou sobotu jsme vyrazili z Prahy. Když mi dnes odpoledne telefonoval náš velvyslanec ve Stockholmu Jan Kára, byl docela překvapený tím, že už jsme tak blízko - tedy že nám to jde tak rychle. Nám - především Jirkovi a Standovi - to tedy rychle jde. Měl jsem dneska dost času na pozorování a tak mne napadlo, že vám svěřím nějaké dojmy ze Švédska. Třeba pro ty fandy, kteří by se sem také chtěli vydat. Ale nejprve ještě jedno vysvětlení. "Když tě tak poslouchám, co říkáš do rádia, a představím si ty lidi, kteří o tom nikdy neslyšeli, tak si asi řeknou - oni jsou denně pět, šest hodin na kole, a dělaj z toho takovou senzaci? - Asi bys měl vysvětlit, jak to vypadá..."
Tak to tedy vysvětluji. Ráno vstáváme o půl sedmé. Nasnídáme se, sbalíme věci a vyrážíme kolem osmé. Jirka a Standa jedou na kolech zhruba do čtyř, do pěti odpoledne. Ten celkový čas, který pravidelně zveřejňujeme v naší statistice, je čas čistý - čas jízdy. Na cestě občas zastavují - na jídlo, na poradu nad mapou, na podívanou po krajině. Po dojezdu následuje sprcha, příprava večeře, večerní porada nad mapou - a zpravidla kolem deváté večer už spíme.
Dopravní značení ve Švédsku je svébytná záležitost. Kromě velmi pěkných a širokých silnic, po kterých se prohánějí dlouhá nákladní soupravy, je tady i řada silnic užších, a dokonce i prašných cest. I ty prašné vedou do některých vesnic. Cedule někdy ukazují k nejbližšímu cíli (vesnici vzdálené od cedule jeden kilometr), někdy k cíli velmi vzdálenému (město vzdálené od cedule osmdesát kilometrů), ale jen málokdy cedule ukazují k těm cílům, do kterých jedeme my - řekněme nějakých dvacet, třicet kilometrů. Z toho tedy vzniká část navigačních problémů.
Švédové jsou ryze praktičtí lidé. Je to vidět třeba i na autech. Myslím, že tak tři čtvrtiny aut, která zde potkávám, jsou kombíky. Ty obrovské. Saaby, volva, fordy... Tu a tam také škodovka octavia kombi. Zbytek aut tvoří velké pick-upy, mohutné sedany, a skutečně jen občas se objeví nějaké auto malé nebo sportovní. Evidentně to pro ně nemá význam - tedy alespoň pro ty Švédy na venkově. Je mi jasné, že ve městech bude malých aut o poznání víc. Když jsem u aut - jezdí tady mohutné nákladní soupravy, nákladní auto a za ním několikanápravový (čtyř, pěti) přívěs. Těžko se mi to odhaduje, ale myslím, že je to delší, než běžné tahače s návěsy, které jezdí u nás. Vůbec tady skoro každý náklaďák jezdí s přívěsem, opět mi připadá, že se zkrátka snaží využívat všechno maximálně. Osobáky i náklaďáky.
O kempech jsem už asi něco málo napsal - chatky jsou sice malé, ale vybavené ledničkou, kuchyňskou linkou, vařičem, elektřinou... Jedna z chatek měla dokonce plovoucí podlahu. Švédové si do chatek vozí vlastní povlečení, ve spacáku se v chatkách nespí. Když povlečení nemáte, prodávají na recepcích takové "na jedno použití".
Cyklistů tady mnoho nepotkáváme. Švédský venkov pro ně není právě ideální destinací. Možná se dá jezdit na cyklostezkách v okolí měst, ale dálkové trasy zde z logických důvodů nejsou příliš častým jevem - asi by skutečně bylo složité je vyznačit byť jen podél některých hlavních tahů, protože těch jsou tady tisíce kilometrů.
A ještě ceny - stejné jako u nás. Tedy nominálně. Pouze to jsou švédské koruny. Deset vajíček za 19,90 korun (SEK), nejlevnější balíček plátkového sýra za 19,90 SEK, deset deka suchého salámu 21,90 SEK... A tak dále, a tak podobně. Stačí si to jen vynásobit dvěma až třemi a máte cenu v českých korunách.
Poslední dva dny je cesta celkem jednoduchá: silnice, lesy, jezera, lesy, lesy, lesy, jezera, lesy a zase lesy. Tu a tam vesnice, občas nějaká samota. A tradičně ještě rekapitulace: na cestě jsme byli 6:16 hodiny, ujeto v etapě 122 kilometrů, dohromady na výpravě 936 kilometrů.

1. den (20. června)
8:30 Praha, Úřad vlády ČR - Klecany - Mšeno - Mimoň - Stráž pod Ralskem - Rynoltice - Hrádek nad Nisou

2. den (21. června)
Hrádek nad Nisou - Zittau - Görlitz - Rothenburg - Forst

3. den (22. června)
Forst - Ratzdorf - Lebus - Sarbinowo - Witnica - Chojna

4. den (23. června)
Chojna - Dabie - Wolin - Dargobad - Swinoujscie

Noční trajekt z Polska do Švédska

5. den (24. června)
Ystad - Brösarp - Galitofta - Bromöla

6. den (25. června)
Bromöla - Jamshög - Drakannla - Linneryd

7. den (26. června)
Linneryd - Älghult - Forsaryd - Mörlunda

8. den (27. června)
Mörlunda - Väderum - Norhul - Borghult

9. den (28. června)
Borghult - Rumma - Franksbo - Häggebo

10. den (29. června)
Häggebo - Skärnäs - Fristad - Nyköping

11. den (30. června)
Nyköping - Näsby -Varsta - Hagerstern

12. den (1. července)
Hagerstern - Stockholm

A kdo jede? Duchovním otcem výpravy a hlavním organizátorem je Jiří Pilnaj (44) z Miřejovic na Litoměřicku, spolu s ním pojede i Stanislav Egreši (44) z Litoměřic, cyklista s velkou vytrvalostí, specialista na dlouhá i prudká stoupání. Oba jsou členy cyklistického klubu SKP Styl Litoměřice. Do Švédska vezou cyklisté symbolický dar - kopii Klaudiánovy mapy, nejstarší tištěné mapy Čech (1518). Ve středu 1. července by ji měli předat zástupcům švédského ministerstva pro evropské záležitosti. Oba cyklisté mají s podobnými akcemi dlouholeté zkušenosti. V roce 1998 podnikli na kolech cestu od pramene řeky Ohře až k jejímu ústí do Labe v Litoměřicích. V roce 2004 zase vyrazili na kolech přesně ve stopách pěší cesty Karla Hynka Máchy z Čech do Itálie a zpět. Poslední podobnou cestu uskutečnili vloni v březnu, kdy na kolech dojeli z Litoměřic do řecké Olympie v den, kdy byl slavnostně zapálen olympijský oheň.