Minietiketa: Sezení dětí a rodičů
Ivan Semerád z Prahy píše: „Vzal jsem vnučku do kina a vůbec jsme si to neužili. Dvě malé děti tam tak zlobily a vyrušovaly, že jsem je musel napomínat. Byli tam s rodiči, ale ti seděli o dvě řady jinde, což nechápu. Je nějaké pravidlo, jak mají sedět rodiče s dětmi v kině nebo divadle?“.
Milan Knotek, znalec etikety: „Pravidlo samozřejmě existuje – v kině, v divadle nebo na koncertě sedí malé děti uprostřed rodičů. Je to praktické, nejlepší řešení, protože rodiče tak mají o svých dětech dokonalý přehled a mohou je snadno kontrolovat a usměrňovat. Pokud jsou děti obklíčeni rodiči, mají menší roupy, to samozřejmě už víme.“
Alena Perková, moderátorka: „Platí to i tehdy, když jdou děti a rodiče po ulici?“
Milan Knotek: „Neplatí. V tomto případě jdou rodiče uprostřed a děti po stranách. Matka kráčí po pravé ruce otce jako společensky významnější osoba.“
Alena Perková: „Vy jste nám v minietiketě myslím jednou říkal, že se zlobením dětí bychom měli v kině počítat, je to tak?“
Milan Knotek: „Ano, jednou jsme se toto dotkli. Rozhodně bychom se s tím neměli smířit jako s faktem, se kterým se nedá nic dělat, ale nemělo by nás v kině překvapit, že se tam děti ošívají, občas něco pronesou, šustí pytlíkem s bonbóny – myslím tím samozřejmě dětská představení. Větší děti by už měly být vychované a lépe chápat společenská pravidla a bariéry. Rodiče by měli své děti správně vést k tomu, že jíst nebo pít v kině není optimální, nicméně v předsálí dnešních multikin se prodává popcorn, bonbóny, cola, takže se to dětem opravdu složitě vysvětluje.“
Alena Perková: „Takže závěr?“
Milan Knotek: „Pokud navštívíme dětské představení, v sále nebude takový klid, jako v případě filmu pro dospělé. Je třeba to vzít na vědomí a psychicky se předem připravit.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
