Minietiketa: Pozvání šéfa na večeři

Milan Knotek, znalec etikety: „Začnu odzadu – pozvat šéfa napoprvé ihned domů je v myšlení většiny mužů jednoznačně formulovanou vstupenkou k tomu nejlepšímu, co by s vámi asi mohl, paní Terezo, zažít. A pokud by to nezažil, tak by si mohl celkem oprávněně klást otázku, proč jste ho zvala právě tam – takže napoprvé byste měla zvolit neutrální prostředí dobré restaurace.“

Alena Perková, moderátorka: „Proviní se Tereza proti etiketě, když pozve šéfa ona?“

Milan Knotek: „Já bych v tom velký problém neviděl. Střetávají se tu dvě kategorie významnosti – pro Terezu hovoří to, že je žena, pro šéfa zase pozice nadřízeného. V tomto případě bych se choval na základě kontextu – pokud je váš šéf starý morous, který je plachý a společensky nezpůsobilý, tak s tím může mít problém. Ale paní Tereza naznačuje, že mezi nimi vzájemně cosi přeskočilo, tak asi může být odvážnější.“

Alena Perková: „Říká se ale, že co je v domě, není pro mě…“

Milan Knotek: „Zaměstnavatelé toto staré české rčení překládají do firemních kodexů. V nich se někdy dočteme, že intimní vztahy na pracovišti jsou zakázány, což podle mě odporuje ústavním právům člověka, nebo se nedoporučují. Pokud něco takového platí v případě zaměstnavatele paní Terezy, dával bych si určitě velký pozor.“

Alena Perková: „Napadá mě – když šéf pozvání na večeři přijme, ale bude chtít potom zaplatit, může to Tereza odmítnout?“

Milan Knotek: „Neměla by. Od šéfa by to bylo gentlemanské gesto, já bych to udělal také.“