Minietiketa: Placení kartou v restauraci

Milan Knotek, znalec etikety: „Samozřejmě dovoluje - vyřešit účet kartou je normální a tímto způsobem se postupuje stále častěji. Ale pozor, i to má svá úskalí, pravidla a rizika. V první řadě si tu kartu nesmíme zapomenout, což se samozřejmě někdy stane. Měli bychom se tedy pro jistotu jistit finanční hotovostí. Není nic hrůzostrašnějšího, než pozvat ženu na večeři a být švorc. Druhé riziko je, že elektronický systém, ten přenos dat, prostě momentálně nebude fungovat, což se stát může – je to jenom technika.“

Alena Perková, moderátorka: „Když se už ale rozhodneme kartou platit, jak potom dáváme spropitné?“

Milan Knotek: „To je dobrá otázka. Existují dva druhy softwaru – programu v restauračním platebním terminálu. Když platíte kartou, tak tam buď máte možnost zadat výši spropitného, nebo ne. Pokud v terminálu není možné spropitné poskytnout, zaplatíme příslušnou částku kartou a obsluze potom dejme spropitné přímo do ruky - třeba minci nebo dvě, pokud není útrata velká. Když do terminálu spropitné zadáme, tak si musíme uvědomit, že ho nedostane obsluha, ale majitel nebo provozovatel restaurace, takže když chceme spropitným ocenit kvalitu obsluhy, měli bychom postupovat stejně jako v prvním případě.“

Alena Perková: „Ještě mě napadá – někteří lidé doprovázejí spropitné různými průpovídkami – hodí se to?“

Milan Knotek: „Nehodí. Každý z nás takové průpovídky slyšel a většinou to nebylo nic vtipného ani důstojného.“