Manželé Novotní: Sbalil mě na kokosový suk. Spíš jsem koukal po jejích tvarech

Miloslavovi je 75 let, Danuše je o rok mladší. Jako mladí studenti jezdili vlakem do školy v Ústí nad Labem. Ona do třetího ročníku střední zdravotní školy, on už byl ve čtvrťáku na průmyslovce. Bylo jaro roku 1967.

„Po holkách ve vlaku jsme pokukovali,“ usmívá se Miloslav. „Já nepokukovala, ale občas jsem potřebovala pomoct s úkolem. A jednou jsme tam zůstali sami dva. Ale tady se naše verze liší,“ usmívá se Danuše. „Řekla jsem, že mám ráda kokosový suk, on mi ho koupil, tak říkám, že mě sbalil na kokosový suk.“ „Tak takhle si to už nepamatuju, já koukal spíš po jejích krásných tvarech,“ přiznává potutelně Miloslav.

První pusa padla v letním kině. Zatočila se jim hlava a vzplanula láska. „Vždycky jsem v něm měla oporu. Nikdy mě nezklamal. Když něco slíbil, tak to platilo. Bylo a je na něj spolehnutí. Nebyly mobily, tak to domlouvání bylo těžší. Vždycky jsem si říkala, že toho bych si ráda vzala.“ I Miloslav měl stejné pocity, tak začali plánovat svatbu.

Svatba mezi vojnou

Mezitím však Miloslav absolvoval vojnu. „To bylo těžké, protože jsem nastoupil v době, kdy přijely ruské tanky. My nic nevěděli, rovnou jsme dostali ostré náboje. Pak mě odveleli do slovenského Martina, po půl roce jsem se vrátil do Terezína. Ale ten půl rok nebyl jednoduchý. I na život si několik kluků sáhlo,“ vzpomíná Miloslav. Jediným kontaktem s rodinou byly dopisy, na které se vždycky všichni moc těšili.

„Svatba byla naplánovaná, ale mezitím žena zjistila, že je těhotná. Byl tam rozdíl asi tří týdnů.“ Na svatební den Miloslav dostal opušťák z vojny, kam se ale musel ještě na vrátit. „I tak ale svatební noc byla.“

Objevené a ztracené prstýnky

„Prstýnky jsme kupovali v Praze ve Vodičkově ulici. Měli tam tři druhy. Od svatby jsem ho nikdy nesundala, neumím si to bez něj představit,“ líčí Danuše. Ale jednou jí přece jen z prstu sklouzl a zmizel na dlouhé tři roky. „Když jsem přeorávala brambory, najednou vidím něco lesklého. A byl to opravdu ten prstýnek, úplně neporušený. Tak to už nám ta láska musí vydržet,“ věří Danuše.

Na Miloslavově prsteníčku se však žádný klenot neblýská. „Já ho už asi nemám. Měl jsem ho v oltáři, ale když jsem pro něj šel, tak jsme ho nenašli.“ Věříme, že i Miloslavův prstýnek určitě někde čeká na objevení.

Několik měsíců po svatbě se jim narodil syn. „Byl černej a vlasatej stejně jako muž.“ „Byl jsem pyšný, že mám syna. Nakonec jsem se možná ale ještě víc pyšnil kočárem, když se po čtyřech letech narodila dcera.“

9 fotografií

V těžkých chvílích si uvědomili svoje role

S přibývajícím věkem se ani jim nevyhnuly zdravotní neduhy. „Když jsem byl v nemocnici, manželka musela zastat nějaké práce na zahradě. Uvědomila si, že jsem tu taky důležitej. A když ona byla měsíc v lázních, tak to bylo krutý. Nebylo to o tom, že bych si neuměl uklidit nebo uvařit. Jsem na ní závislej,“ říká otevřeně Miloslav. „Neumím si představit, že bych byl bez ní… “

Když se chvíli nevidí, pořád se na sebe těší. „Prvních 10 minut je důležitých, aby jeden respektoval druhýho a aby na něj hned nenavalil nějaké negativní emoce z práce. Jinak se to přenese do celého dne. Na to si dáváme pozor. To jsem vypozoroval, že je důležitý.“

Miloslav prodělal onkologické onemocnění. „Nerada na to vzpomínám, potřebovala jsem při něm stát, ale nejsem tak silná, jak bych chtěla,“ neubránila se slzám Danuše. „Čím je člověk starší, tím víc má o toho druhého strach. O to víc je náš vztah teď bližší. Jsme rádi, že v této době máme jeden druhého,“ říká Miloslav.

Mnoho zmůže síla duše, mnoho víra, více naděje, ale všecko zmůže láska.
Jaroslav Vrchlický

Láska po 50 letech

Pusu na dobrou noc si dávají dodnes. „Když se mají lidi rádi, prožívají a překonají věci společně, tak ten vztah je pak silnější,“ myslí si Miloslav. „Musí tam být tolerance, musíte vždycky trochu myslet na toho druhýho, jak on by s tím a tím byl spokojenej,“ doplňuje Danuše. „Není tam samozřejmě ta láska jako na začátku, ale máme se moc rádi. Za ty čtyři týdny v lázních se mi už po něm stejskalo jak malýmu dítěti. Ani jsem tolik nemyslela na děti. Prostě to je láska. Cítíme spolu tu blízkost.“

„Zejména po prodělání vážné nemoci si uvědomíte, jak k tomu druhému tíhnete a chcete se k němu vrátit. Je také třeba respektovat toho druhého. O lásku musíte pečovat každý den,“ prozrazuje jejich recept Miloslav. „Děkuju mu za to, jak se choval k mým rodičům, dětem i ke mně. Asi se to už nehodí v tomto věku říkat, ale miluju ho,“ vyznává se Danuše.

Jak na jejich svatbu reagovala Miloslavova matka? Jak probíhala svatební noc? Kdo u nich častěji přepíná televizi? Jak uspěli v manželském testu? Poslechněte si rozhovor s prvním zlatým párem nové série pořadu Zlatá láska.