Magan - cesta do minulosti

Konstrukci lodi, která z ománského Súru vyplula 7. září, navrhl australský odborník na historii mořeplavby Tom Vosner. Plavidlo, nazvané Magan, je 12 metrů dlouhá plachetnice z rákosu, svázaného provazy z vláken datlovníku. Plachty jsou utkané z ovčí vlny, lana umotána z kozích chlupů a dřevěné části lodi jsou zhotovené z týkového dřeva. Loď pohání monzunový vítr a její posádka se při navigaci řídí výhradně podle hvězd a slunce. Osm mužů posádky, mezi nimž je i sám konstruktér, má k jídlu a pití jen to, co si na dalekou cestu mohli vzít mořeplavci v době bronzové - datle, sušené ryby, luštěniny, med a samozřejmě vodu. Na lodi je i symbolický náklad, který by měla posádka zhruba po dvou týdnech plavby předat zástupcům indického svazového státu Gudžarát. Aby rákosový trup lodi během tisíc kilometrů dlouhé cesty nenasákl vodou, byl potřen přírodním asfaltem dovezeným z Iráku.
A byl to právě zajímavý nález několika asfaltových úlomků, který v 90. letech minulého století vnukl vědcům nápad pokusit se o překonání Arabského moře na historickém plavidle. Úlomky se našly v Ománu a byly zvláštní tím, že zatímco na jedné straně do nich byla otištěna struktura provazců na druhé straně se našly otisky vilejšů. Tito mořští korýši se s oblibou přichytávají na velrybách i trupech lodí a historikové proto nález asfaltových úlomků s vilejši považují za takřka nevyvratitelný důkaz o tom, že staré civilizace používaly při obchodních kontaktech námořní plavidla. Podpořit hodnověrnost tohoto důkazu by měla plavba lodi Magan. Přejme ji šťastnou cestu a dobrý vítr.

Frederik Velinský

Pramen:
Zpráva ČTK/The Independent, 5. září 2005.

Pravidelná rubrika Napínavé bádání se vysílá obvykle v rámci každého druhého Planetária v měsíci.
Starší texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.