Lidé si za svitu svíček a luceren prohlédli mlýny v zubrnickém skanzenu

Pan otec, mlynář Tomáš Ledvinka přivítal návštěvníky oklepáním čepice a poprášením moukou.

„Řekli vám, že musíte každý přinést pytel zrní? Vám to neřekli? Na prázdno nemeleme, to bychom opotřebovali kameny,“ oznámil žertem návštěvníkům mlynář. Pak už popisoval život ve mlýně.

„Tohle je malý selský mlýn. Zákazníci, kteří sem přinesli zrní, si tu počkali na umletí a pomáhali s mletím. Ten mleč tu měl jeden z velkých úkolů, nosil zespoda melivo na zásep. Takže tu nejtěžší práci, nošení po schodech, si dělal zákazník sám,“ vysvětluje.

Tomáš Ledvinka pak podrobně vysvětlil, co a jak které přístroje dělaly, aby si zákazník mohl odnést mouku, jakou chtěl. Návštěvníci si pak mohli projít i zbytek mlýna a třeba i vyzkoušet ruční mletí mezi mlýnskými kameny.

„Asi bych umřela hlady. Je to složité, je to těžké. Než bychom něco namlely, tak bychom určitě umřely,“ říkají návštěvnice Jana a Mirka.

Pak už se všichni přesunuli k druhému, ještě nedokončenému mlýnu. Býval jeden z největších a nejstarších. První zmínky o něm se objevily v 17. století. Samotný mlýn padl v 60. letech za oběť pokroku. Zůstaly jen kamenné základy a sklepy, na které dělníci navezli vrstvu jílu ze stavby nedalekého kravína.

Pracovníci skanzenu před pár lety základy odkryli a Tomáš Ledvinka prozradil, jak tam opět vyrostl mlýn:

Noční prohlídka mlýnu v Zubrnicích. Jitka a Tomáš Ledvinkovi čekají na návštěvníky mlýna|foto: Gabriela Hauptvogelová

„Náhodou zrovna ve vedlejší vesnici, v Homoli pod Pannou, byl k dispozici mlýn, to je tato roubená část, která přesně sedí na zdejší suterénní zdivo. A třetí památka, která tady je, je vlastní technologie, která je přenesená z Hamrů u Hlinska a je to nejmenší možná varianta uměleckého složení. To je vlastně už mlýn, který tam má výtahy na dopravu zrna, meliva, šrotu, má tam čistící zařízení. Už je to v podstatě takový automatizovaný provoz.“

Noční prohlídky se účastnili také přátelé Iva a Jirka.

„Mně se nejvíc líbilo mlýnské kolo, vlastně jsem ho viděla vůbec poprvé,“ říká Iva. „Bylo to zajímavé, jen to mohlo být trochu rozpohybované, v chodu,“ připomenul Jirka.“ My jsme právě nepřinesli to zrní,“ dodala se smíchem Iva.

Kdo nestihl noční prohlídku zubrnických mlýnů, nemusí zoufat. Alespoň do toho nejmenšího, se přes léto může zajít podívat každý den kromě pondělí.