Lidé si po padesáti letech prohlédli úložiště radioaktivních odpadů v Litoměřicích

10. září 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Radioaktivita (Ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Vápencové doly, nacistická podzemní továrna a nakonec úložiště radioaktivních odpadů. Taková je historie i současnost rozsáhlého důlního komplexu Richard ve vrchu Bídnice u Litoměřic. Ten se v sobotu otevřel veřejnosti po více než padesáti letech.

Program prohlídky byl rozdělený na dvě části. Jednou z nich byla prohlídka povrchového areálu a druhou prohlídka úložiště v podzemí. Lidé se kvůli bezpečnosti museli na prohlídku objednat předem na obecních a městských úřadech v okolí. Během prohlídky areálu na povrchu průvodci lidem vysvětlí, jak úložiště funguje, jaká jsou bezpečnostní pravidla nebo je seznámí s historií dolu Richard, který za druhé světové války využívali nacisté pro zbrojní výrobu.

Návštěvníci museli dodržovat přísná bezpečnostní pravidla

Prohlídku důlního komplexu provázela přísná bezpečnostní opatření. V podzemí byl přísný zákaz fotografování. Každý z návštěvníků dostal plášt, helmu, ale také nouzovou kyslíkovou masku a speciální měřič radioaktivity - dozimetr.

„Tím dozimetrem si musíte načíst dávku, kterou on má načtenou předtím. On vám pak počítá tu dávku, kterou dostanete vevnitř. Teď se přihlásíte kartou, kterou se identifikujete, to je zapsáno v papíru. Po návratu my to sem vložíme a tady Vám to ukáže tu dávku, kterou jste dostala,“ popsal naší reportérce metodu měření radioaktivity jeden ze zaměstnanců úložiště Lukáš Termer. Během asi půlhodinové prohlídky dolu prý každý návštěvník přijme zhruba takovou dávku záření, odpovídající přibližně setině množství záření, jaké by získal třeba během letu do New Yorku.

Ze čtyřiceti kilometrů chodeb slouží pro ukládání radioaktivních odpadů pouhé dva kilometry. Většina odpadu je uložena je v původním vápencovém dolu Richard II. „Ta mocnost toho vápence byla tři až pět metrů. Nad touto mocností se v některých místech nachází až sedmdesát metrů nepropustných slínovců, a stejně tak pod touto mocností se nachází šedesát až sedmdesát metrů nepropustných slínovců. To znamená, že voda nám nemůže radioaktivní odpady vyplavit z tohoto úložiště,“ vysvětlil správce úložiště Petr Pavlovič.

První návštěvníci úložiště po padesáti letech

Komory na kontejnery s radioaktivním odpadem jsou stabilizované betonem. Úložiště je zaplněné z osmdesáti procent. Do roku 2025 se bude muset rozšířit. Ročně tam přibývá zhruba 300 sudů s kontaminovaným materiálem z nemocnic nebo výzkumů. Jsou to například ochranné pomůcky, ale také suť nebo kapalné odpady. Podle ředitele Správy úložišť radioaktivních odpadů Jiřího Slováka využijí další chodbu.

„Nic nového se tady budovat nebude, ale je třeba tu komoru upravit pro to ukládání. Musí mít nějaký standardní rozměr a ten prostor musíme zabezpečit, aby ten proces ukládání probíhal bezpečně, tak jak má, podle předpisů jak báňských, tak i podle atomového zákona,“ popsal Jiří Slovák.

autor: Lucie Valášková
Spustit audio