Lenost, nebo chronická únava? To není totéž, říká MUDr. Jana Všetičková z Kliniky komplexní terapie v Liberci

Dříve se na lidi postižené tímto syndromem pohlíželo jako na lenochy, kterým se nechce pracovat. Neprávem. „K takové únavě se člověk nedopracuje za jeden, dva měsíce, to jsou životem naskládané situace, stresové nebo fyzické přetěžování,“ vysvětluje MUDr. Jana Všetičková z Kliniky komplexní terapie v Liberci.

„Chronický únavový syndrom je takzvaně zaobalení něčeho, kde už klasická medicína selhává a neví se, co tomu člověku je. Je unavený, i když v podstatě se nikde nic závažného nenajde,“ doplňuje MUDr. Jana Všetičková.

Je to začarovaný kruh, ve kterém se nachází člověk, kterého např. něco dlouhodobě bolí tak, že z toho začíná být unavený. Za únavou se mohou skrývat deprese, dlouhodobé rodinné neshody nebo problémy v zaměstnání.

Rozpoznat běžnou únavu od únavy chronické je někdy těžké. „Každý člověk má své hranice, energii,“ říká MUDr. Jana Všetičková. „Na někom vidíte, že je neunavitelný, zvládne spoustu práce a stačí mu čtyři hodiny spánku. Někomu nestačí ani dvanáct hodin, a je unavený. Je to hodně individuální a je to především o práci s pacientem. Samozřejmě je důležité vyšetřením zjistit, zda se nejde o příznaky vážného onemocnění.“

Zbavit se únavy nelze bez změny životního stylu. V dnešní uspěchané době by si lidé měli udělat čas na odpočinek a aktivity, které je baví, dobíjejí. „A to v každodenním životě, nikoliv jen párkrát do roka o dovolené,“ dodává MUDr. Jana Všetičková z Kliniky komplexní terapie v Liberci.

Poslechněte si celé povídání ze záznamu. Pohodový poslech vám přejí Iveta Kalátová a Český rozhlas Sever!