Květa Fialová - herečka

Slávka Brádlová, moderátorka: Posloucháte Český rozhlas Sever a dnes mám tu radost a čest představit vám hosta tak vzácného, jakého nemíváme často, herečku paní Květu Fialovou. Hezký den.

Květa FIALOVÁ, herečka: Dobrý den vám všem, kteří jste ochotni poslouchat rozhlas.

Slávka Brádlová, moderátorka: Vždycky bývá zvykem dávat takovou malou vizitku a já mám teď trochu problém, protože...

Květa FIALOVÁ, herečka: Prvního devátý dvacet devět, Velké Dravce u Lučence.

Slávka Brádlová, moderátorka: Dobře. Tam to všechno začíná, alespoň zrození do tohoto života, ale můžeme dodat jedním dechem herečka divadelní, filmová. Snažila jsem se spočítat i vaše filmy, došla jsem k číslu sto dvacet devět. Nejsem si jista.

Květa FIALOVÁ, herečka: Ježiš, já to v životě nepočítala. To nevím. První film jsem točila v devětačtyřicátým, když jsem ještě byla v Brně na konzervatoři a pak už nevím.

Slávka Brádlová, moderátorka: Film, zatím poslední, je, tuším, z roku 2007.

Květa FIALOVÁ, herečka: To byli ty Účastníci zájezdu. To byl poslední film takovej, no.

Slávka Brádlová, moderátorka: A jestli si to spočítám teď narychlo dobře, je to devětapadesát let filmové práce?

Květa FIALOVÁ, herečka: Já nevím. Já tak ještě budu počítat, prosím vás.

Slávka Brádlová, moderátorka: Dobře, nebudeme dneska počítat, ale za to budeme hodně povídat. Český rozhlas Sever vám dělá společnost a dnes herečka Květa Fialová. Už jsme tak maličko nakousli tu vaši filmovou kariéru a je to opravdu kariéra s velkým K, protože těch filmů je mnoho. Vracíte se ráda? Máte nějaký film, o kterém si říkáte, kdybych dejme tomu nic jiného nenatočila, tak ten mi za to stál?

Květa FIALOVÁ, herečka: No, tak to bych říct nemohla. Víte, to člověk jako o svý práci vůbec neříká takový věci a vracím se, no, když někerej pouští a samozřejmě jsou i některý inscenace na kazetách. Já neumím pouštět kazety nějaký, nebo muziky taky, takový ty plíšky, to já neumím. Já, že jsem teda v rádiu a já se vám omlouvám, já jsem si v životě rádio nepustila. Já už teď žiju sama s kocourem, můj muž je těžce nemocný. Dřív on třeba pouštěl rádio. Já nic. Já žiju v takovým ašramu, víte.

Slávka Brádlová, moderátorka: Podle vaší stále dobré nálady to vypadá, že jste vy sama za sebe volila dobře?

Květa FIALOVÁ, herečka: No, jistě. A nebo ještě tady bych poradila, jistě se koukají takový milí lidi. Když vy si pustíte zprávy, jak tam máme ty naše vedoucí, že jo, jak si je živíme a platíme, pusťte si ty zprávy, jak vám někdo připadá jako blb a když ještě ho nebudete slyšet, je to ještě horší.

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak a pojďme zpátky k těm filmům vaším. Měla jste samozřejmě šanci srovnat také práci a přístupy režisérů od toho prvního filmu v roce 1949 K. M. Valo, tuším, tenkrát.

Květa FIALOVÁ, herečka: Vy. To není možný, vždyť jste tak mladá. To nemůžete vědět.

Slávka Brádlová, moderátorka: Já už jsem taky pamětník.

Květa FIALOVÁ, herečka: Nemůžete, vy jste dítě. Můžete být moje vnučka, co jste to řekla? Jakto, že to víte?

Slávka Brádlová, moderátorka: Dcera bych mohla být, vnučka, nejsem si tak úplně jistá.

Květa FIALOVÁ, herečka: No, kdybych začla, tak hodně brzy.

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak leda. Leda tak, ale muselo by to být opravdu hodně brzy. Ale...

Květa FIALOVÁ, herečka: Jak vy to můžete vědět?

Slávka Brádlová, moderátorka: ...pojďme k tomu srovnání režisérů. Byla to velká jména české režie?...

Květa FIALOVÁ, herečka: Ale byli, jenom já jsem to /nesrozumitelné/.

Slávka Brádlová, moderátorka: ...a co třeba Jiří Vejdělek, Petr Nikolajev? To jsou úplně mladí chlapíci.

Květa FIALOVÁ, herečka: Ale jo. Vy všecko vidíte, že s nima jsem točila. No, jistě, strašně milí kluci to byli, oba. Je spoustu nádhernejch mladejch lidí, opravdu i jako herců nebo kolem sebe, co mám, v jakémkoliv jako zaměstnání nebo to jsou nádherný lidi. A pak jsou takoví, který se neměj, nevědí rady, tak dělají blbosti, víte.

Slávka Brádlová, moderátorka: Nevědí si rady sami se sebou, natož pak s těmi druhými.

Květa FIALOVÁ, herečka: Ano.

Slávka Brádlová, moderátorka: Jenomže mladý režisér a zkušená herečka, to někdy nemusí dopadnout dobře, protože mladý muž může mít určité obavy, stud...

Květa FIALOVÁ, herečka: No, tak muži mají vůbec svoje představy, že jo. Oni jsou trošku, to ne, že bych já. Musíme je milovat, protože to je jinej živočišnej druh než žena, víte. A než na to přijdeme, tak dámy páchají sebevraždy. To ne, dámy už ne, ale dívky, víte. Je to úplně jiné. Jako ježek a žirafa. To je tak nesouměřitelný. A než přijdete, že ten chlap vlastně to myslí dobře, ale ve svým slova smyslu. Ježek žere jinak, jinak všecko dělá, než žirafa, no. A tak on myslí, že je to dobře. Vy to vořete, že jo, no ale my víme svý, poněvadž jsme všecky strigy a čarodějnice.

Slávka Brádlová, moderátorka: Říká dnešní host ve vysílání Českého rozhlasu Sever herečka Květa Fialová. Divadlo, to je veliká kapitola v hereckém životě Květy Fialové našeho dnešního hosta ve vysílání Českého rozhlasu Sever. Já jsem se opravdu na vás připravovala a přiznám...

Květa FIALOVÁ, herečka: No, to koukám, já zírám.

Slávka Brádlová, moderátorka: ...ale museli bychom mít asi tak tři hodiny jenom, abychom vyjmenovali všechna angažmá.

Květa FIALOVÁ, herečka: A kdy jsem teda přišla k divadlu?

Slávka Brádlová, moderátorka: Kdy jste přišla k divadlu, to nevím, ale bylo to určitě ještě během studií a působila jste v Českém Těšíně...Je to tak?

Květa FIALOVÁ, herečka: No, vidíte, vy jste čarodějnice, já to vím dobře. Ano, 1. ledna 1946 jsem šla do Českého Těšína a pak jsem až šla na brněnskou JAMU a tak dále. Pak jsem byla v Opavě, v Budějovicích, v Kolíně, v Martině slovenským, protože jsem se tam narodila. Slovensky umím a v osmapadesátým k panu Werichovi a ten mě vzal, no.

Slávka Brádlová, moderátorka: No, ten asi věděl, co dělá, protože krásná ženská to jste dodnes, takže určitě na jevišti jste se vyjímala báječně?

Květa FIALOVÁ, herečka: Ne, ne. Bylo to tím, já jsem to nevěděla vůbec, protože byla těhotná Alenka Vránová a paní Adamová a oni potřebovali netěhotnou babu a já jsem se tam nějak vochomejtla náhodně, tak mě prostě vzali. No, a já teď právě já to mám zmáklý a doufám, až teda natáhnu tady zobák, zas tam nahoře pan Werich má dívadlo, že jo, bude mít nějakou babu těhotnou a zas mě veme.

Slávka Brádlová, moderátorka: To je dobrý plán. Ale pojďme k současnosti, protože s tím natahováním, ať už jak se říká bačkor nebo zobáků, myslím, že je zbytečné spěchat. Dodnes na tom jevišti stojíte, dodnes hrajete...

Květa FIALOVÁ, herečka: Každej den.

Slávka Brádlová, moderátorka: ...a já si myslím, že to je fyzicky velice vyčerpávající.

Květa FIALOVÁ, herečka: Já nemám. Já jsem vám řekla, nemám tělo. Já mám jenom duši. To je traktor na duši, to tělo, že jo. Tak ho akorát tak meju, že jo, traktor umeju.

Slávka Brádlová, moderátorka: Udržujete.

Květa FIALOVÁ, herečka: No, tak ale ne, nepřeháním to. Někdo příliš udržuje a zapomene na duši, ta tam pláče, malinká, schovaná a udržuje jenom traktor, víte. Tak ne. Opak je pravdou.

Slávka Brádlová, moderátorka: Děláte na mě dojem, že jste ten člověk, který tím, že energii rozdává, tak se mu jakoby vrací.

Květa FIALOVÁ, herečka: No, jistě. A taky jako člověk, jak já říkám, já furt dělám takzvané dobré vůle. Jako dneska jsem přijela proto, že je Akce cihla. Mně zavolali, jestli přijdu. No, tak já jsem řekla ano. A to jsem si vydobyla pět dní volna a já jsem v noci přijela z Benátek a už jsem musela vstát, musela jsem se omluvit kocourovi a hned jsem jela na tu Cihlu, no. A to dycky já říkám půl na půl. Tohle mě platí divadlo, ne že bych to od toho divadla chtěla, ale tam přijdou diváci, ty zaplatěj, tak chci nějakej obolus, ale dobrý vůle musíme dělat půl na půl. To já chodím všude. Různě. Ve věznicích, pro slabozraký, no cokoliv, kdekoliv. Musíme dělat osvětu. Jako chodím do těch důchoďáků a baby říkaj: "My už jsme starý.", a já říkám: "Baby, dvě možnosti, mrtvý nebo starý?", a už jsou baby rádi starý, že jo. A už je to baví, to je bonus to stáří.

Slávka Brádlová, moderátorka: Ono se říká, že všichni chtějí dlouho žít, ale nikdo nechce být starý a vy máte tak báječný úhel pohledu, že i to stáří má své krásy.

Květa FIALOVÁ, herečka: Miláčku, až se dožijete teda...

Slávka Brádlová, moderátorka: Jestli.

Květa FIALOVÁ, herečka: ...aspoň až vám bude těch pětatřicet. Takže uvidíte, že to stáří, protože jdeme k tomu tunelu a máme víc světla, už máme víc informovanosti a věcí. Je to krása veliká. Mně se Petr Nárožný, s kterým hodně hraju, tak se mi vysmívá, že chodím do důchoďáku a že musím milovat i své nemoce. No, přijde nemoc a jistě ví, takhle tři věci ke štěstí, uvěřit, že tamty, já neříkám jeden, jeden to nezmákne, jsou tam andělé a všecko, přijmout, ať je to dobrý nebo špatný, oni vědí, proč špatný, poděkovat a zvládnout. To je celý.

Slávka Brádlová, moderátorka: Jak jednoduše to zní. Jak někdy je to...

Květa FIALOVÁ, herečka: A je to jednodušší i to konat.

Slávka Brádlová, moderátorka: ...těžké v praxi. Vážně?

Květa FIALOVÁ, herečka: Není. Není, miláčku. Uvěřit, že potřebujete někdy přes držku, no.

Slávka Brádlová, moderátorka: Životní moudro dnes ve vysílání Českého rozhlasu Sever rozdává herečka Květa Fialová. Pojďme se vrátit k té benefiční Akci cihla. Proč vlastně podporujete právě tuto akci? Jenom proto, že vás oslovili organizátoři?

Květa FIALOVÁ, herečka: Ale no, ne. Samozřejmě, že ne, protože to je akce, která má smysl, že jo. Konečně, že něco někdy má smysl. /nesrozumitelné/ tolik nesmyslnejch věcí. Měli jsme totalitní komunismus, teď je totalita konzumu, to víte, že jo. Samozřejmě, takže to je důležitý. To je pro ty zdravotně postižený nebo tak. Taky chodím i na takovýhle nějaký jejich pracoviště, kde jsou nebo tak. Takže, aby mohli bydlet, protože kolikrát taková bytost třeba nemá rodinu nebo rodina není možná, nemůže se o ně postarat, takže je určitý zařízení, tak se o ně tam postaraj. No, vždyť to je důležitý.

Slávka Brádlová, moderátorka: Herečka Květa Fialová byla hostem ve vysílání Českého rozhlasu Sever. Popovídali jsme tak trošku i o tom jídle, vaření?

Květa FIALOVÁ, herečka: Já taky ráda vařím. No, teď jsem sama s kocourem a ten žere jen to suchý, abych mu vařila svíčkovou, všecko, on to nechce kluk. No, a sobě si já ráda vařím, ale mám ráda, když jsme na chaloupce v létě, to máme na severu v Chřibský tady. Takže prostě, když se může připravovat pro lidi, nebo když někdo řekne, že ke mně přijde, nebo kamarádka, takže já navařím, nebo když ještě můj muž, samozřejmě teď je nemocnej moc, je v takovým zařízení už přes dva roky, má těžkého Alzheimera, abych to tak jako doplnila, takže prostě jsem vařila strašně ráda a pekla všecko možný. Vždyť to je radost. A Naděnka taky vaří. No, ale tak, taky je sama, no tak co, co bude sobě vařit, když ona ráda papá.

Slávka Brádlová, moderátorka: Vy mluvíte o vaření s nadšením jako ostatně asi o všech činnostech, kterým jste se v životě věnovala.

Květa FIALOVÁ, herečka: No, jistě.

Slávka Brádlová, moderátorka: Máte oblíbenou nějakou kuchyni nebo si vystačíte s tou českou klasikou?

Květa FIALOVÁ, herečka: Ne, ale ne. No, tak já teda maso si nedělám. Maminka teda vůbec nikdy maso nejedla, že jo. Nejedla ani tejn ani nebo alkohol, nic, žádný takovýhle. Všecko je to droga, že jo. Tohle to takto ne. Ale já taky sama sobě si dělám jenom zeleninu a takovýhle záležitosti. Tak rybku mám ráda, tak se omluvím vodníkovi vždycky, že jo, to je jeho osazenstvo. To, to jako mám moc ráda a takový dary moře nebo tyhlety věci.

Slávka Brádlová, moderátorka: Existuje nějaké jídlo, na které by vás člověk vždycky dostal, jak se říká?

Květa FIALOVÁ, herečka: Ale když mám hlad na všecko, já jsem přijela, já jsem nejedla, neměla jsem doma, tak jsem se vrátila. Jsme byli v Benátkách v noci, no a nic. Tak až teď jsem si koupila takovej černej rohlík. Ono je vůbec blbý, jak jsem říkala, že se omlouvám vodníkovi, že je to živej tvor. Teď má maminku, tatínka, dědečka, děti. Já jsem jako mladá měla vše, co se dělalo petrolejem, kdysi dávno, to vy nemůžete tak vědět v těch pětatřiceti. Moje dcera je česká učitelka a ty děti prej maj vši. Tak jsem měla taky vši. A ona říká, mami, to už se dávno petrolejem nedává, postříkej si to, dej si na to pytlík s /nesrozumitelné/. Měla jsem strašnej pocit, že jsem jako Hitler. Oni přišli na oběd ty vši, nebo na večeři, no podle toho. Tak tam měly catering čtyřiadvacet hodin denně. A já jsem je zabíjela, vždyť je to strašný, to se nedá. Moje maminka, když to není o jídle zas, ale o ničení, že jo těhle. Když malovalo se v domečku, ona bydlela v Tatrách v domečku, pavouk tak pavouka odnesla a pak zas ho dala na to místo, no. Přece jako vždyť to je živej tvor, takže nic takového, ani jíst, ani ničit, nechat je, no. Dalajlama teda říká nádhernou věc. Prostě, když někdy komár moc otravuje, že plácne.