Kréta – Mnichov – Kounov – Petrohrad (1. den - neděle 23. května 2010)

Cesta z Litoměřic na Krétu byla asi nejrychlejší, jaká mohla být – trvala všeho všudy deset minut. Cyklisté postupně odpadali (tedy ne ona hlavní trojka, či spíše čtyřka), v Želkovicích u Loun už jeli jen tři hlavní hrdinové za doprovodu lounského starosty Jana Kernera.
Za dvě hodiny, krátce po jedenácté, jsme byli v Mnichově, malebné vesničce na úpatí kopce Oblík. Další cesta vedla po rozpracovaném tělese budoucí silnice z Loun k Rané – cyklisté ji překonali po souběžné obslužné komunikaci. Přes lounské Podlesí vedla cesta dál do Janova, kde jsme byli krátce po třinácté hodině – a nakonec do Petrohradu.
Cesta z Janova do Petrohradu byla pro cyklisty asi nejsložitější, vedla totiž po rušné komunikaci I/6, kde se to hemžilo kamiony a autobusy. Za Petrohradem jsme nevynechali ani mohutný dub při cestě do Stebna a nedaleko od něj památný smírčí kříž.
V Blatně nás přivítal starosta, který nás pak vyvedl dál na Pastuchovice. Cíl první etapy byl v Ondřejově, chatové osadě, která leží na jakýchsi pomyslných hranicích Plzeňska, Karlovarska, Podbořanska a Rakovnicka. Mimochodem – cestou ze Stebna do Blatna jsme minuli turistické rozcestí Nouze, což nám připomnělo, že ke „světovým“ názvům vesnic a osad jsme mohli přidat i tuto Nouzi – abychom mohli nakonec říci, že „cestou kolem světa jsme zažili nouzi“…
V první etapě nás nepotkala žádná vážnější nehoda – Standa pouze opravoval boty a zároveň mu praskl držák blatníku, takže byl sice největším smolařem etapy, ale pokud je to všechno, je to asi lepší, než kdyby to bylo něco horšího.
Dnešní etapa, původně rozplánovaná na 126 kilometrů, byla nakonec jen 120 kilometrů dlouhá, její ujetí trvalo 5 hodin 45 minut čistého času.