Konec 2. světové války v Ústeckém kraji
Osvobození terezínského ghetta
Součástí nacistických plánů na nové uspořádání Evropy bylo tzv. konečné řešení židovské otázky. Proto bylo v roce 1941 v Terezíně zřízeno tzv. ghetto, tedy koncentrační tábor pro Židy.
První jednotky Rudé armády mířící na Prahu projely Terezínem 8. května 1945 odpoledne. Osvobození však utrpění vězňů neukončilo.
„Nacisté tam sváželi řadu vězňů odjinud, takže v Terezíně bylo koncem války několik desítek tisíc lidí z celé Evropy. Začaly se tam nekontrolovaně šířit tyfus a cholera, takže nacisté ve strachu z toho, že se nakazí, z místa uprchli,“ popisuje ředitel Oblastního muzea v Ústí nad Labem a historik Václav Houfek.
Konec války se blížil, přesto ještě 2. května Němci popravili v Terezínské pevnosti 50 vězňů. V ten samý den si ghetto převzal Červený kříž a o dva dny později dorazili na pomoc věznici promořené tyfem lékaři a zdravotní sestry z Prahy.
„Tady opravdu velmi pomohlo, že Terezín obsadila Rudá armáda. Fakticky tak zabránila tomu, aby se lidé z ghetta rozprchli domů – to by na našem území způsobilo velkou epidemii. Postavili několik polních nemocnic, kde se několik měsíců o tyto zubožené lidi starali,“ dodává Václav Houfek.
Péče o nemocné pacienty byla neskutečně náročná – to potvrzuje i statistika, kdy na jednoho lékaře připadalo na 700 nakažených.
Skvrnitému tyfu nakonec podlehlo 2000 vězňů a také 60 lékařů, zdravotníků a ošetřovatelů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.



