Když si prvně sednete k violoncellu, objímá se jako medvídek

Úspěchy v soutěžích základních uměleckých škol, ale i jiných interpretačních soutěžích pod vedením učitelky Martiny Charvátové má tato dívka za sebou. Kdo ji k relativně velkému nástroji přivedl? Byl to bratr, směje se: „Brácha hrál na violoncello a na kytaru a já chtěla hrát na to samé. Tak jsem taky hrála na kytaru a cello.“

Velké ruce

Začíná-li dítě hrát na cello, mělo by mít správě veliké ruce, pokračuje mladá hráčka: „Já musela půl roku čekat, neměla jsem ještě tak velké ruce, abych to zvládla. A když si poprvé sednete k tomu nástroji, objímá se jako medvídek, abyste byli uvolnění, přirození.“

Líbený, měkký zvuk

Zvuk samotného nástroje je v podstatě jedna velká věda. Měl by být líbezný a zároveň měkký. „Jsou nástroje, které zní dobře u ucha, ale v koncertním sále ne. Vybírala jsem si ze dvou nástrojů u pana houslaře, nakonec asi po měsíci jsem zvolila jeden, který krásně zní, a jsem s ním nesmírně spokojená.“

Celý rozhovor si poslechněte v přiloženém audiu.