Každý váš krok v Altaji může být tím posledním
Katarínu Ruschkovu zná spousta lidí z jihlavského magistrátu. Pracuje na odboru životního prostředí.
Paní Katarína je původem z východního Slovenska a s sebou si přinesla tak trochu toulavé či spíše cestovatelské boty. „Když mi děti vyrostly, tak jsem si řekla, že bych mohla trochu cestovat.“
O pohoří, které se rozkládá na území Ruska, Číny, Mongolska a Kazachstánu, přemýšlela už v minulosti. „Zavolal mi kamarád, jestli tam chci jet, ale že se musím rozhodnout rychle. Tak jsem se rozhodla,“ směje se.
Altaj
Altaj je pohoří dlouhé asi dva tisíce kilometrů a široké šest set kilometrů. „Prošli jen malou části, v podstatě ruský Altaj. Jsou tam oblasti, kde je permanentně zmrzlá půda, pak přijdete do oblasti, kde je teplo. Za čtyři dny můžete projít od horské tajgy, od lesa, přes bylinné porosty, suťové skály až po ledovec,“ říká paní Katarína.
Výprava vyrazila z vesnice, po pár kilometrech uviděli samotu, kde žili pastevci. „Prosili nás, abychom neseděli na trávě, protože to byl jediný zdroj obživy pro jejich zvířata.“
Medvědi
V pohoří Altaj žije celá řada živočichů, včetně obávaných medvědů. „Když jsme uviděli první exkrementy medvěda, trochu jsme se polekali. Ale medvědům jsme byli vděční za to, že vyšlapali cestu, po které jsme šli.“
Počasí od extrému do extrému
Počasí v Altaji může být stejně drsné, jako je sama krajina. Když prší, tak prší, ale pořádně. „Pak se v noci vzbudíte a zjistíte, že máte námrazu na stanu. Se vším musí člověk počítat.“
Celý rozhovor si poslechněte v přiloženém audiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
