Karel Šebek – surrealista a prokletý básník z Jilemnice

V Jilemnici chodil Karel Šebek do školy, poté absolvoval sanitářský kurz. Pracoval jako ošetřovatel v psychiatrické léčebně v Dobřanech, kde ho silně inspirovaly fantazie zdejších klientů.

Sám na sobě zkoušel účinky různých drog, včetně LSD. Není proto překvapením, že se z ošetřovatele stal brzy pacientem, který trpí úzkostmi.

Po propuštění pracoval na stavbě, v lese, v knihkupectví, na poště i v kotelně. Opisoval knihy slavných surrealistů, psal básně a maloval. Jeho verše se objevovaly v různých novinách a časopisech – můžeme si je také přečíst v několika samizdatových i oficiálních edicích a osobních korespondencích.

Od roku 1969 pobýval opakovaně v různých léčebnách. Šebkovy neúspěšné sebevražedné pokusy vedly jeho umělecké kolegy k názoru, že je ve skutečnosti tzv. fextem, tedy nesmrtelnou bytostí.

Přežil srážku s lokomotivou, vrhal se pod tramvaj, a když vyskočil ze čtvrtého patra, spadl na střechu trabantu. Podřezával si také žíly, polykal prášky a zkoušel se oběsit. Vždycky ale vyvázl bez vážné újmy.

Fantom řady ústavů a obdivovaný básník byl naposledy viděn 11. dubna 1995 na nádraží. Pak se po něm slehla zem. Od té doby je považován za nezvěstného. Všeobecně se soudí, že už není mezi živými. Surrealisté a další umělci a příznivci považují Karla Šebka za nejprokletějšího českého básníka své doby.