Karase obecného rozmnožujeme a postupně vracíme do přírody, zní dobré zprávy z Českého rybářského svazu
Jak se daří karasovi obecnému, který u nás byl dříve tak běžným druhem ryby? V 60. letech minulého století se z naší krajiny rychle ztrácel a jen pomalu se do ní zase vrací. Co pro jeho návrat dělají v Českém rybářském svazu?
Karas obecný byl jednou z nejběžnějších ryb v našich rybničních soustavách a zároveň na mělkých tůních podél velkých toků. Začal mizet v 60. letech 20. století, kdy se k nám začal šířit karas stříbřitý. Karase obecného vytlačoval zvláštním způsobem. „Byly k nám dovezeny samé jikernačky karase stříbřitého, ty se pářily s kterýmkoliv druhem kaprovité ryby, ale vždycky z toho vznikl zase jen karas stříbřitý a jeho jikernačky,“ popisuje Pavel Vrána, tajemník Odboru životního prostředí a čistoty vod ČRS.
Dalším důvodem, proč se karas obecný začal ztrácet, byl mizející přirozený biotop, tedy stanoviště, na kterých žil. Tůně byly regulací odříznuty od hlavních toků a vysychaly. Část z nich byla zavezena.
„Český rybářský svaz, územní svaz města Prahy spolupracuje s pražskou zoo, s Biologickým centrem Akademie věd a s pražským magistrátem a snaží se vytvořit záložní populace karasů obecných. V současnosti existuje na našem území asi 20 rybníčků, na kterých karase chováme. Šest jich je přímo v Praze. Karase obecného rozmnožujeme a postupně vracíme do přírody,“ vyjmenovává podpůrné akce pro návrat karase Pavel Vrána.
„Nedávno jsme nedaleko Dobříše, v Malé Hraštici, otevřeli první rybník s lovem karasů obecných v České republice v novodobé historii. Je to rybník Přibylák. Další tři podobné nádrže bychom chtěli otevřít přímo v Praze v příštím roce. Také vytváříme nové tůně, které karasům obecným vyhovují.
Poslechněte si reportáž v Hobby magazínu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.