Kam jít na „židovské“ divadlo, kdo je to madrich a proč hodně Židů láká buddhismus

Proč chodit na židovské divadelní hry

Jak se dozvědět něco o židovství a ještě u toho mít příjemný kulturní zážitek? Třeba díky Židovskému divadelnímu klubu. Ten jednou za měsíc navštěvuje představení, které nějak souvisí s židovstvím. V Šalomu jsme hovořili s koordinátorku Třígeneračního komunitního centra při Židovské obci v Praze Martou Polakovičovou.

„Vybíráme převážně představení s židovskou tematikou, ale není to vždycky pravidlo, protože chodíme jednou měsíčně a ne v každém měsíci takové představení dávají,“ říká Polakovičová.

Jaké hry už klub navštívil? „Navštívili jsme tři představení. První bylo v Divadle v Řeznické, bylo to Show Dr. Ruth. Je to zajímavá životopisná hra o Ruth Siegel, která přežila holokaust a později se stala nejznámější sexuoložkou, a měla dokonce o v televizi vlastní vysílání. Také jsme navštívili představení ve Švandově divadle představení Pankrác '45. Je to fiktivní hra z věznice Pankrác těsně po ukončení 2. světové války, kdy probíhá zatýkání zločinců a kolaborantů i domnělých pomahačů nacismu. Poslední představení, které jsme navštívili, hrálo Divadlo v Dlouhé, Konec rudého člověka, které vypovídá o povaze sovětské nebo ruské duše,“ vypočítává Polakovičová.

V červnu klub zavítá na izraelskou komedii v Divadle Radka Brzobohatého. „Všechna ta představení byla dost těžká, chtěli jsme proto před prázdninami něco odlehčeného. Bude to komedie o rodinném setkání v Tel Avivu,“ dodává Marta Polakovičová.

A jak myšlenka Židovského divadelního klubu vlastně vznikla? Poslechněte si celý rozhovor s Martou Polakovičovou.

Proč je dobré být madrichem

Slovo „hadracha“ hebrejsky znamená vedení nebo doprovázení. A jmenuje se tak také speciální program Federace židovských obcí v České republice. Z mládežníků nad 15 let vychovává madrichy – tedy mladé vedoucí, kteří umí vést skupinu dětí a připravit jim program. Daniela Brůhová o programu Hadracha natáčela s manažerem volnočasových aktivit pro děti a mládež Federace židovských obcí (FŽO) Jakubem Kuthanem.

„Program Hadracha už FŽO vytvořila před několika lety,“ říká Jakub Kuthan a pokračuje: „Sdružuje židovskou mládež, děti, které s námi v minulosti jezdily na letní dětské tábory, například Machanejnu nebo Sarvaš. Prostřednictvím Hadrachy dětem vštěpujeme dovednosti pedagogické práce s dětmi s nějakým židovským kontextem.“

Program Hadracha sdružuje děti a mládež z celé republiky. „Nejenom, že se tam učí o židovských kořenech, o židovské tradici, ale funguje to i jako takový melting pot dětí a mládeže k vzájemnému seznamování právě z různorodých komunit napříč celou republikou,“ dodádá Jakub Kuthan.

Jaký je mezinárodní rozměr Hadrachy? A co doslova znamená „madrich“? Poslechněte si celý rozhovor s Jakubem Kuthanem.

Proč se zajímat o JUBU

Judaismus býval často kritizován za rigidnost a lpění na pravidlech, a to někdy i zevnitř. Řada Židů v posledním století i proto projevovala zájem o buddhismus, o kterém se možná mylně domnívali, že nic takového nevyžaduje, a netrpí neduhy etablovaných náboženství. Fenomén JewBu, židovských buddhistů, zaujal i judaistu Aleše Weisse, autora knihy Buddhismus v židovských náboženských textech 18.–21. století. Tu čerstvě vydalo nakladatelství Karolinum. S Alešem Weissem natáčela Terezie Jirásková.

„Kniha je rozdělena na tři části. První část zahrnuje texty od 18. století do doby před druhou světovou válkou a ukazuje, jak byl buddhismus využíván jako nějaký nástroj polemiky a sebedefinice. Například se vyskytuje v textech, které se vyrovnávají s šabatiánstvím nebo chasidismem. Tam, kde se ukazuje nějaká role centrální autority, která manipuluje masami. Další kapitola se věnuje slavnému tématu JUBU a snaží se nějak jinak přemýšlet o tom, kdo to JUBU vlastně jsou, jak moc je to reálná kategorie, jak moc je to lingvistická kategorie,“ říká Aleš Weiss a doplňuje, že kategorie JUBU je často velmi široká a zahrnuje i lidi, kteří v ní nechtějí být.

„Zahrnuje lidi, kterým není příjemné, že je někdo stále označuje jako Žida, i když oni sami sebe chápou jako buddhisty. Ale zahrnuje i lidi, kteří vědomě spojují obě ty tradice zároveň. Používá se nediferencovaně, a v tom je to velmi zajímavá kategorie. Je to vlastně kategorie židovské identity 20. a 21. století,“ doplňuje Weiss.

„Ta třetí část je hlavně o reakci na zvýšený zájem o buddhismus mezi Židy od konce 60. let 20. století. Nezůstalo to bez povšimnutí náboženských autorit, různých rabínů a jde to napříč všemi hnutími od ortodoxie až po reformní judaismus. Každé to hnutí se po svém nějak vyrovnává s tím, co dělat v situaci, kdy buddhismus má tak pozitivní obraz mezi náboženskými Židy a kdy mnoho Židů se stává buddhisty, protože jim buddhismus přijde přitažlivý,“ doplňuje judaista Aleš Weiss.

Můžeme najít paralely mezi chasidským rebem a dalajlamou? A kolik je vlastně na světě JUBU?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.