Jindřich Šídlo: Vláda nejmenšího zla už nestačí

Třeba první vládní skandál a s ním spojené první změny ve vládě. Neočekávaná komplikace v mezinárodních vztazích. První setkání s realitou, která vám zásadně nabourá předvolební sliby, díky kterým jste vůbec dostali šanci ujmout se moci.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Co spojuje Fialu s Johnsonem

Vláda Petra Fialy to všechno zažila během prvních šesti měsíců své existence, což není až tak výjimečné –⁠ třeba přesně před dvaceti lety změnily povodně plány vlády Vladimíra Špidly. Sestava Petra Nečase odstartovala v létě 2010 s velkolepým sloganem o „vládě práva, rozpočtové zodpovědnosti a boje proti korupci“, aby ještě do Vánoc musela kvůli prvnímu skandálu vyměnit ministra životního prostředí Pavla Drobila a z následných otřesů a permanentní politické i ekonomické krize se už nikdy nevzpamatovala až do svého tragikomického konce.

Babiš by…

Samozřejmě, Drobil a mnoho dalších členů Nečasovy vlády – stejně jako Petr Gazdík – odcházeli kvůli věcem, kterým by se trestně stíhaný premiér Andrej Babiš cynicky vysmál a nepohnul se ani o metr. Jenže to je bohužel už úplně jedno.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Fialova koalice sama dláždí Babišovi chodník zpátky do Strakovky

Protože taky platí, že argument „minulou vládou“, jejími chybami, omyly a skandály funguje jen krátký čas, dokdy vydrží zbytky atmosféry kampaně (zvlášť když inzerujete největší polistopadovou změnu poměrů) a euforie z předání moci a nástupu nové éry.

Fialova vláda to má už definitivně za sebou. A její předseda měl pravdu, když letos v dubnu na kongresu ODS říkal, že jeho protibabišovská aliance dostala šanci jen proto, že „jsme jim přišli jako v tu chvíli nejmenší zlo. Nejmenší zlo z těch, kterým Česká republika v posledních letech čelí. Prostě si řekli, že zavřou oči a ještě jednou to s námi zkusí“.

To není zrovna nejpevnější pouto, zvlášť když je vystaveno pravidelným zátěžovým zkouškám. (A když si stále uvědomujete, že vládnete i kvůli milionu propadlých hlasů.)

Ukrajinská krize

Vláda Petra Fialy už startovala do velmi nejisté doby – ovšem pořád to byla v zásadě idyla proti situaci, ve které se svět ocitl po ruském útoku na Ukrajinu. Je to něco, na co se můžete jen obtížně připravit, stejně jako se Babišův kabinet ze dne na den ocitl uprostřed covidové krize.

Čtěte také

Česko může pomocí předsednictví posunout pohled Unie na Rusko, myslí si bruselský zpravodaj Daněk

Je to objektivně těžká zkouška, ale nikdo vás nenutí, abyste se o moc a zodpovědnost ucházeli. Cynicky řečeno, první týdny po 24. únoru přinesly Petru Fialovi nečekaně širokou podporu, na které kabinet při svém startu surfoval déle, než mohl vůbec doufat. (A zaslouženě, protože postup vlády vůči Ukrajině byl a je příkladný.)

Jenže to už je taky minulost. Podle posledních dat STEMu klesl za poslední dva měsíce počet lidí schvalujících pomoc napadené zemi o jedenáct procentních bodů a drží se těsně nad padesáti procenty. A jen těžko bude ještě stoupat. Populistická opozice už definitivně ztratila někdejší zábrany, s tím ovšem museli vládní stratégové tak jako tak počítat – poslední rozhovor Andreje Babiše v Právu už nabízí takové perly typu „vláda vzala důchodcům a mladým slevu na jízdné za směšných 1,8 miliardy korun, protože říká, že nemá peníze. A potom posílá peníze na zbraně Ukrajině“.

Jenže to prostě je politika. Vláda vstupuje do druhého půlroku své existence s perspektivou prezidentské volby okamžitě po půlročním předsednictví EU – nic, co by vám zaručovalo klidnější časy. Naopak, bude to čím dál náročnější a je celkem zjevné, že pokud vůbec měla Fialova vláda nějaké plány, jak zásadně změnit Česko, odsouvají se tímto na neurčito, abychom to řekli eufemisticky.

Ve skutečnosti teď premiérovi patrně nezbyde, než aby veřejnosti oznámil, že realita je složitější než předvolební sliby, a na rovinu řekl, že to bude ještě mnohem těžší, než jsme všichni čekali, že sice nikoho „nenechá padnout“, ale zřejmě se to neobejde bez některých vyšších daní – nebo třeba nových daní.

Jindřich Šídlo|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Ale že vláda alespoň tuší, co dělá, a že když se rozhodne pro variantu A, během roku, dvou můžeme očekávat takový a takový vývoj. Protože to je to, co zatím Fialova vláda zvládá ze všeho nejhůř: vysvětlovat, kam svou zemi vede a jak se tam hodlá dostat.

A to se špatně omlouvá, i když jste „nejmenší zlo“, při jehož volbě lidé zavřeli oči a prostě to zkusili – nebo právě proto.

Autor je komentátor serveru Seznam Zprávy