Jaroslav Řídký – český hudební skladatel a pedagog, rodák z Liberce

Narodil se v roce 1897 v Liberci do chudé rodiny. Nejprve byl hudebním samoukem, později ho učil na housle a flétnu kapelník Alois Hokeš.

Jelikož Řídký neměl peníze na studium, formální hudební vzdělání se rozhodl získat ve vojenské kapele. V armádě se mu ale nelíbilo, a tak z pěšího pluku zběhl. Dva roky se potom toulal s divadelní společností.

Vojáci na něj ale nezapomněli. Na jedné z návštěv u matky ho chytili a soud ho poslal na několik měsíců do vězení.

Vysněnou konzervatoř začal Řídký studovat až v roce 1919. Poté absolvoval Mistrovskou školu pražské konzervatoře.

Stal se sbormistrem dejvického pěveckého spolku Boleslav a zanedlouho získal angažmá jako druhý harfenista České filharmonie.

V roce 1929 se stal na konzervatoři profesorem, po válce pak nastoupil na pražskou Akademii múzických umění. Vychoval zde řadu předních českých i slovenských skladatelů.

Jaroslav Řídký je autorem orchestrálních děl, instrumentálních koncertů, komorních skladeb i kantát. Nejvíce ceněný je jeho Koncert pro klavír a orchestr op. 46, oceněný v 50. letech státní cenou II. stupně.

Řídkého VII. symfonie měla zase velký úspěch na Pražském jaru v roce 1956. A v témže roce Jaroslav Řídký v Poděbradech zemřel.