Jan Baxant, biskup

1. prosinec 2008
Jan Baxant, biskup

V pondělí 1. prosince jste měli příležitost slyšet povídání s Janem Baxantem, novým biskupem litoměřické diecéze. Uvnitř najdete jak zvukový záznam tak přepis celého rozhovoru. Tak příjemné počtení či příjemný poslech!

0:00
/
0:00

David Hertl, moderátor: Hezké dopoledne vám z Českého rozhlasu Sever přeje od mikrofonu David Hertl. Dnešním Hostem na Severu je nedávno jmenovaný a před týdnem i vysvěcený dvacátý litoměřický biskup Jan Baxant. Dobré dopoledne.

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: Dobré dopoledne.

David Hertl, moderátor: Mimochodem vaše jmenování bylo ve Vatikánu oznámeno 4. října, tedy čtyři dny před vašimi šedesátými narozeninami. Myslíte, že to byl od Svatého otce pomyslný dárek?

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: Všecko je možné, ale většinou to bývá tak, že to jmenování není vázáno na nějaký osobní den toho dotyčného, ale spíše jmenování v církvi Kristově je vázáno na určitý liturgický svátek a 4. října byla památka svatého Františka z Assisi. To je významný světec celé Itálie a vůbec celého světa, celé církve.

David Hertl, moderátor: Říká dnešní Host na Severu litoměřický biskup Jan Baxant, který na sever Čech přišel z Českých Budějovic, kde byl od ledna 2003 generálním vikářem tamní diecéze. Tuhle otázku jste už musel slyšet asi hodněkrát, přesto se musím zeptat, z jižních Čech do severních, co vás poprvé napadlo, když jste se to dozvěděl?

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: Já už jsem se několikrát v kněžském životě stěhoval z různých míst, pocházím ze západních Čech, narodil jsem se v Karlových Varech, sice v západních Čechách jsem jako kněz nikdy nepůsobil, protože Pražská diecéze, do které Karlovy Vary, mé rodiště, patřilo, tak prostě Karlovy Vary byly pod pražskou arcidiecézí a pražská arcidiecéze byla tehdy velmi jaksi rozsáhlá, takže jsem působil ve středních Čechách, působil jsem dlouhá léta v Praze, no a pak jsem působil v jižních Čechách, teď jsem povolán do severních Čech, vždyť ta naše země není až tak veliká.

David Hertl, moderátor: Nejen o litoměřické diecézi si budeme s biskupem Janem Baxantem povídat i nadále. Příjemné poslech Českého rozhlasu Sever přeje David Hertl.

David Hertl, moderátor: Hezké dopoledne vám od mikrofonu Českého rozhlasu Sever přeje stále David Hertl, posloucháte pořad Host na Severu. Oním hostem je dvacátý litoměřický biskup Jan Baxant. Jak jste se zabydlel v Litoměřicích?

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: Už jsem tady skoro deset dní, a to víte, jak to bývá, když se člověk stěhuje se všemi možnými, mnohdy zbytečnými věcmi. Ale mohu říci, že díky tady zdejším přátelům, sestrám řeholním, i sestrám pana biskupa Posáda, díky panu sekretáři Martinovi, díky paní sekretářce Martině už jsem se zabydlel a už prostě se nepohybuji v bytě jenom mezi krabicemi, tedy banánovkami.

David Hertl, moderátor: S vaším předchůdcem, litoměřickým biskupem Pavlem Posádem jste měl v Českých Budějovicích ještě dlouho předtím, než došlo k vašemu jmenování, možnost hovořit o specifičnosti a řadě problémů litoměřické diecéze. Můžete o nich něco říci?

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: Přiznám se vám, že sice jsme byli v Budějovicích s panem biskupem Pavlem Posádem zhruba, dejme tomu, těch půl roku, ale neměli jsme zase až tolik příležitostí, abychom nějak zevrubně nebo podrobně, podrobně, abychom si prohovořili tyhlety záležitosti. Už také ne proto, že nikdo netušil, že já budu jmenován jeho nástupce, ale přeci jenom v těch několika málo dnech, které uplynuly od toho mého jmenování, po to mé vysvěcení, několikrát jsme spolu mluvili a on byl tím jmenováním, mým jmenováním potěšen a v takové laskavosti a dobré vůli mně leccos naznačil nebo leccos mně vysvětlil. A já jsem z toho vypozoroval, že on skutečně tuto diecézi si zamiloval, že s ní srostl, že tady k tomu území a k lidem v této diecézi, že opravdu za relativně krátkou dobu, čtyři roky, že, že získal opravdu takový hluboký vztah. Takže v takovém tom jeho určitém zanícení pro tuto diecézi mně leccos řekl.

David Hertl, moderátor: Jsou tím specifikem na severu Čech i časté vazby původních německých rodáků nebo jejich potomků? Vy jste něco málo zmínil i při promluvě během biskupského svěcení.

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: Určitě, protože svého času ve své době litoměřická diecéze, co do skladby obyvatelstva, byla v drtivé většině německá, respektive obývající německými obyvateli, takže je pochopitelné, že jsou tady vazby ještě, nejenom historické na bývalé německé obyvatele, ale jsou i, bych řekl, aktuální vazby, protože ti rodáci, bývalí němečtí obyvatelé severních Čech a tedy litoměřické diecéze, mají vztah a jezdí sem a poslali mně spoustu gratulací, přání, dopisů, takže jsem z toho vypozoroval, že ta jejich vazba na nás, na tady toto území je mnohem asi taková hlubší, než my si vůbec uvědomujeme.

David Hertl, moderátor: Je kraj s menším počtem věřícím pro biskupa spíše problematickým, anebo naopak příležitostí?

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: Myslím, že tady ta otázka je velice krásná a namístě a zajímavá, protože takový povrchní názor je, promiňte, že říkám povrchní názor, je takový, že litoměřická diecéze a severní Čechy vůbec, že je to pohanský kraj a že je tady málo věřících a tak dále a tak dále. Tak možná, když bychom porovnali různé statistiky, tak třeba bychom k něčemu podobnému taky dospěli, ale sama statistika je povrchní. Statistika totiž nikdy nemůže vyjádřit ten vnitřní, velmi dramatický a bohatý život jednotlivých lidí. A já jsem plně přesvědčen, že těch skutečně věřících lidí, tedy těch, kteří mají v duši nějaký vztah k vyšší bytosti, víte, že lidé někdy říkají: "Něco musí být," no, něco, Bůh není něco: "Někdo musí být, jinak bychom my nebyli a nebylo by nic," takže jsem přesvědčen, že takto žijících lidí s tím hlubokým, třeba nevysloveným skrytým vztahem k vyšší bytosti, tedy k Bohu, že je tady mnohem víc, než jenom statistika by nám určila. Takže ta zajímavá otázka, kterou jste položil a za kterou vám upřímně děkuji, je pro mne skutečně takovou výzvou tyhlety lidi hledat a také oslovovat, pokud to vůbec bude možné.

David Hertl, moderátor: Říká dnešní Host na Severu, litoměřický biskup Jan Baxant. Na to, jak vypadá jeho pracovní den se ho na Českém rozhlasu Sever zeptáme zase za malou chvíli.

David Hertl, moderátor: Příjemné dopoledne všem posluchačům Českého rozhlasu Sever přeje od mikrofonu David Hertl. Posloucháte pořad Host na Severu. Pozvání k mikrofonu přijal dvacátý litoměřický biskup Jan Baxant. Jak vůbec vypadá pracovní den biskupa?

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: Pracovní den vypadá, řekl bych, úplně normálně. Začínáme ráno o půl sedmé mší svatou, modlíme se, snídáme, vyřizuju korespondenci, přečtu si zprávy na internetu a případně e-mailové zprávy. Máme takovou chvilku s panem sekretářem, který mně řekne, co je nového, nebo co je potřeba, já mu řeknu, co je potřeba, přijímám návštěvy. Tak ten den prostě se vyplní, možno říci, činností, aby se oživovaly kontakty mezi námi lidmi, těmi dopisy, těmi články, těmi návštěvami, tou mší svatou, tam se také setkáváme se zaměstnanci, i tím internetem vlastně. Hromadí se, množí se, prohlubují se kontakty mezi námi lidmi.

David Hertl, moderátor: Kdy usínáte, nebo kdy chodíte spát?

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: Pryč jsou ty doby, kdy jsem chodil dost brzy spát, protože já rád vstávám brzy, ovšem teď se trošku ta hodina posunuje, tak chodím spát asi nějak kolem jedenácté hodiny.

David Hertl, moderátor: Z toho, co jste říkal, napadá mne, čím jste, coby biskup, víc? Jakýmsi manažerem svěřeného obvodu, nebo především tím duchovním správcem?

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: Obojím. Je právě to, že biskup jako představitel církve, jako představitel diecéze, jako statutár, jako duchovní představitel, jako ten, který zaměstnává, jako zaměstnavatel, jako ten, který káže evangelium, vysvětluje Boží zákon, prostě nedá se to od sebe oddělovat. Ten biskup by měl konat vše, co je třeba pro lidi, když se na něho v jakékoli záležitosti s důvěrou obrací.

David Hertl, moderátor: Já jsem si všiml, že i vás existuje stránka na internetové Wikipedii a také na webu litoměřické diecéze máte vlastní stránky. Je to jedna z cest, jak oslovit i lidi, kteří by jinak, řekněme, o kostel ani nezavadili? A nechystáte třeba nějakou další formu komunikace? Budou vám třeba lidé moci posílat e-maily?

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: Tak já velice rád mám internet právě proto, že je to komunikační médium, i když samozřejmě všechno, co je užitečné, se může zneužívat, ale raději chci se dívat na internet pozitivně jako na užitečný nástroj. Pochopitelně, že lidé mohou posílat e-maily, ale zase, abych příliš si zakládal na tom, abych byl nějakou mediální vyhledávanou hvězdou, to jednak nechci, ani se mně to nelíbí a konečně ani bych třeba neměl čas, abych odpovídal na třeba záplavu těch e-mailů, které by lidé mně posílali. Takže my máme webové stránky, máme uveřejněná elektronická spojení, ale je to proto, že je to spíš jako nabídka, ale to se mi právě vždycky líbilo, úplně odmalička, když jsem si uvědomil, že jsem křesťanem, že právě křesťanství je položeno jako nabídka, ne jako nějaký bič nebo jako nějaká propaganda, nebo jako něco, co se pořád vynucuje a zakazuje a rozkazuje. Ne! I vlastně v tom internetu je to tam dáno, visí tam naše stránky, visí tam naše kontakty jako nabídka. Když někdo k tomu přijde, když někdo si je vyhledá, někdo na něco bude reagovat, napíše, to je ta forma, která se mně líbí, která je pro mne přijatelná.

David Hertl, moderátor: V internetových diskusích věřících jsem si o vás přečetl: "Skvělý, spravedlivý, moudrý, zbožný, nemá rád neupřímnost." Tak jak se to poslouchá? A teď, prosím, když nemáte rád tu neupřímnost, o upřímnou odpověď.

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: To víte, že člověk by se mohl vystavovat určitému nebezpečí, kdyby podlehl tady těm chvalořečem, ale zase upřímnost za upřímnost, i biskup, i kněz, i křesťan zůstává obyčejným člověkem a jak se chová Pánbůh vůči nám lidem? Že nás taky někdy povzbudí, potěší, že vyzdvihne třeba naše dobré schopnosti nebo vlastnosti, naši dobrou vůli, takže i biskup je přece jenom v koutku srdce taky někdy rád, že někdy nějaký člověk mu projeví přízeň a přátelství.

David Hertl, moderátor: Říká dvacátý litoměřický biskup Jan Baxant, který dnes přijal pozvání do pořadu Českého rozhlasu Sever Host na Severu. V neděli začal adventem nový liturgický rok. No a o adventu si budeme povídat zase po písničce.

David Hertl, moderátor: Hezké dopoledne vám od mikrofonu Českého rozhlasu Sever přeje stále David Hertl. Posloucháte pořad Host na Severu. Naším hostem je litoměřický biskup Jan Baxant. Slíbili jsme povídání o adventu, čím je pro věřící advent?

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: Pro křesťana advent je to doba, ve které se má zastavit, ve které se má rozpomenout, ve které se má připravit na to, že nejenom má s čistým a dobrým srdcem oslavit ty historické narozeniny Pána Ježíše, ale má se připravit na to, že Ježíš přijde podruhé na tento svět. Advent pro křesťana by mělo být takové oživené očekávání příchodu Krista na tento svět.

David Hertl, moderátor: O adventu se mluví jako o době určitého zklidnění. Je vůbec možné v dnešní době před Vánocemi dojít k onomu zklidnění nebo vnitřnímu ztišení?

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: To víte, že to je velmi těžké, ale co je těžké, nebo co je náročné, je hodnotné, říká se, co nic nestojí, za nic nestojí. Takže nemůžeme v zodpovědnosti za tento svět a v zodpovědnosti za druhé lidi a i v zodpovědnosti za svou vlastní spásu, nemůžeme se jenom uchýlit k tomu, abychom dělali jenom to, co se třeba líbí, nebo to, co je pohodlné a snadné, nebo abychom jenom tak lacině řekli: "Ono to nejde" nebo: "Tendence je jiná, veřejné mínění je jiné nebo je venku všude zmatek a už všude jenom se kupují dárky" a tak dále a tak dále. Chtějme my něco změnit sami. Neočekávejme to od těch druhých, že to oni dělají tak nebo onak. Když my se zklidníme, když my zvážníme a když v nás bude více klidu a radosti, tak něco pozitivního určitě v tomto světě se stane.

David Hertl, moderátor: K večeři na Štědrý den patří zpravidla celá rodina i s pověstným prázdným talířem pro nečekaného hosta. S kým bude na Štědrý den večeřet litoměřický biskup?

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: To já zatím ještě nevím. I když už mne to trošku zajímalo, protože bych chtěl pozvat nějaké přátele také na Vánoce sem do Litoměřic, ale jak jsem se dozvěděl, tak při poslední ... štědrovečerní večeři, doufám, že ne poslední, jsou tady ti místní lidé, kteří tady také na biskupství bydlí, to znamená ty sestry, které tady slouží a snad, jestli pan sekretář, to ani ještě nevím, ale jestli můžu, tak si tak jenom vzpomenu na ty štědrovečerní večeře, když jsme byli doma ještě v Karlových Varech, jsme početnější rodina, že jo, nás je šest dětí, tak každé Vánoce náš tatínek vždycky vzal jablíčko do ruky při štědrovečerní večeři a rozkrojil je. Když se jablko rozkrojí, tak je tam taková hvězdička, prostě, jak jsou ta jadérka uložena, tak to dělá takovou krásnou hvězdičku a on říkal: "Tak to dělal i náš tatínek, tak já to taky budu dělat a když se tam neobjeví hvězdička a je tam křížek, tak to znamená, že asi už tady příští rok nebudu." Já bych nechtěl, aby to vyznělo jako nějaká taková nábožná pověra, protože pověra není nikdy nábožná ani zbožná, ale spíš to říkám v takové určité melancholii nebo v takové dojemné vzpomínce právě na toho našeho otce. On před smrtí už moc neviděl, ztratil zrak a když ty poslední Vánoce skutečně při štědrovečerní večeři už horko těžko, tak jak slabě viděl, rozkrojil to jablíčko, tak říká: "Děti, že tam je křížek?" My jsme říkali: "Ne, tam je nějaká hvězdička ..." a on tam byl křížek. Ale prosím o pochopení.

David Hertl, moderátor: Proč kostely praskají ve švech zpravidla jen o té takzvané "půlnoční"?

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: To je naše česká specialita. Ale já jsem rád. Nejsem pochopitelně rád, když se tam dělá kravál, ale zase ti lidé právě proto, že tam přijdou jednou za rok, tak oni nevědí, nikdo jim to neřekl, jak se tam mají chovat. Nejsme všichni vychováni tak, jak se to sluší a patří. Takže já jsem rád, že tam ti lidé přijdou, i když přijdou jenom jednou za rok, protože zase je to pro mne takový důkaz toho, že přece jenom v člověku něco křesťanského je a oni by tam přece nešli, kdyby to "něco" křesťanského v nich nebylo. I když třeba někdo by si myslel, že tam jdou jenom v nějaké takové ... nějakém vánočním entuziasmu, nebo že je to móda, nebo že to patří k vánočním svátkům, no, ale když už jsou v tom kostele na půlnoční mši svaté, Pánbůh může každého oslovit kdykoli a kdekoli, třeba prostřednictvím té půlnoční mše. Takže já jsem právě rád, že tam ti lidé přijdou kvůli tomu, že se jim dává příležitost, že je může oslovit Pán Bůh a že oni, aspoň někdy ve svém životě mohou zakusit něco z toho, co člověku není cizí, co je člověku blízké. Má přece dítě a betlémské dítě a nebeské dítě. Být blízko toho dítěte, no, to přece toho člověka zahřeje. Kdo by z nás neměl rád děti?

David Hertl, moderátor: Říká na závěr dnešního dopoledního Hosta na Severu dvacátý litoměřický biskup Jan Baxant. Děkuji vám za váš čas a těším se třeba zase někdy na slyšenou.

Jan Baxant, nedávno jmenovaný dvacátý litoměřický biskup: Pane Hertl, taky na shledanou.

David Hertl, moderátor: Od mikrofonu se loučí a k poslechu dalších pořadů Českého rozhlasu Sever zve David Hertl.