Irene Kirpal – antifašistka, bojovnice za práva žen a jedna z nejvýznamnějších ústeckých političek

V Národním shromáždění strávila prakticky celé meziválečné období, což bylo na ženu ve své době nevídané.

Narodila se v roce 1886 v Hořicích do židovské úřednické rodiny. Po studiích na národní a měšťanské škole se stala členkou rakouské sociální demokracie.

V Ústí nad Labem pracovala jako vychovatelka. V místní samosprávě působila do roku 1920, kdy byla poprvé zvolena v parlamentních volbách za Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou do Národního shromáždění. Mandát potom třikrát obhájila. Ztratila ho až po okupaci země nacisty.

Irene Kirpal bojovala za práva žen. Prosazovala legalizaci potratů, reorganizaci dívčího školství, ochranu matek a kojenců a úpravy platů a právních poměrů pěstounek na mateřských školách.

Organizovala také protifašistické demonstrace. Němci jí proto zakázali vstup do země. Když po ní jeden z henleinovců hodil láhev, málem přišla o oko.

V roce 1938 emigrovala do Velké Británie. Doma by ji zřejmě čekala smrt. Do Československa se vrátila dva roky po válce. Byla členkou KSČ i Svazu protifašistických bojovníků.

Prezident Antonín Novotný jí v roce 1966 udělil Řád práce a pamětní medaili k 20 výročí osvobození. Zemřela v roce 1977 v Ústí nad Labem.