Hry, pověry a obřady na jaře
Třesení stromem, řehořskou hru, vynášení smrti, velkopáteční omývání a další dodnes živé i zapomenuté jarní hry, pověry a obřady představuje Anežka Heinzlová.
Jak zajistit úrodu či přivolat ženicha? V únoru – na svátek Matěje – se třáslo stromy nebo se o ně tlouklo pytli, aby byla hojnost ovoce. V březnu děvčata po půlnoci vstávala a s očekáváním vidiny svého ženicha říkala:
Vítám tě, milý březne,
pověz ty mně věrně,
O kom se mi bude zdát,
že si ho mám brát?
O ochranu, požehnání, zdraví a úrodu se vůbec z jara usilovalo. Na Květnou neděli se děvčata myla sněhem, aby byla krásná. Dodnes se před mší světí kočičky či březové větévky, z nichž se dělala i několikametrová košťátka či takzvaní berani. Posvěcené ratolesti se pak dávaly do stavení až do dalších Velikonoc pro ochranu. Větvičky hrály úlohu i na Smrtnou neděli. Letečka ozdobená papírky, vaječnými výduňky a pentličkami se nosila do vsi místo vynesené smrtky.
Počátek jara byl v minulosti spojován se svátkem svatého Řehoře. Připomínka učitele církve Řehoře I. měla podobu svátku žáků, chodilo se po koledě, hrála se řehořská hra. Ochránci svatého Řehoře – řehořské vojsko neboli studenti s papírovými čepicemi a dřevěnými šavlemi obcházeli ves či městečko, někdy i v doprovodu učitele převlečeného za biskupa. Za píseň Učitele velkého, Řehoře svatého a jiné písničky nebo říkanky dostávalo žactvo vajíčka, buchty, máslo, tvaroh, mouku, hrách, čočku, drobné peníze – čili přilepšení ke skromnému platu pana učitele.
Svatý Řehoř má svátek 12. března. Je patronem učitelů, žáků, studentů a mládeže vůbec, také zpěváků, hudebníků. S tímto dnem se pojí pořekadla vážící se k počátku pravého jara.
- Na svatého Řehoře žába hubu otevře.
- Na svatého Řehoře přeletěly vlaštovičky přes moře.
- Na svatého Řehoře líný sedlák, který neoře.
K jarním zvyklostem patřilo i ukončení přástek čili rozpřástky či spouštědla. Na čtvrtou neděli postní se napekly koláče, uvařilo kafe, čaj, koupilo pivo, hrály se hry, zpívalo se, napředené zboží se odneslo tkalcům. Typickou pochutinou byla v tento den pučálka či pálenec – jídlo z naklíčeného a na másle opraženého hrachu. Poté se až do svátku Martina nepředlo a od přástkových písní bylo upuštěno.
Vynášení smrtky
K nejvýraznějším, dodnes živým zvykům jara patří vynášení smrti o Smrtné neděli. Nastrojí se a v průvodu dětí vynáší paňáca – smrtka, morena, mařena, aby spolu s ní shořelo a po vodě odplulo vše nedobré. Očistné je i velkopáteční koupání, kdy lidé hned z rána chodí k potůčkům a říčkám třeba s těmito slovy:
Vítám tě, vodičko čistá,
odkud jsi přišla?
Já jsem přišla z Jordána,
viděla jsem Krista Pána,
z hor, z řek a z kamení,
omyj se, hříšné stvoření!
Omývání a polévání vodou se z jara praktikovalo víckrát a mělo mít všelijakou moc. Když šly ženy prve na trávu, chlapi či hospodyně je překvapili a vylili na ně vědro vody, aby byly pilné a nedřímaly v poli. Podobně se poléval pohůnek – pasák při prvním výhonu dobytka.
Související
-
Dubnové pranostiky, pověry a zvyky
Jak předvídat liknavé dubnové počasí, kdy co sázet, jaké rituály byly spojeny s vyháněním dobytka a co dělat proti čarodějnicím?
-
Bude jarmark, bude aneb o řemeslech, jarmarcích a obchodním duchu doby
Jarmark – přehlídka řemesel, příležitost k výdělku i společenská událost. Poslechněte si, jak se jarmareční nálada a slovesná vynalézavost vloudily do lidových písní.
-
Adventní večery dříve patřily přástkám či draní peří. Obcí procházela svatá Lucie i Ambrož
Co se dělo ve světnicích za dlouhých zimních večerů? Dralo peří, zpívalo, povídalo nebo se mezi staveními mihly tajemné postavy Lucií či Ambrože.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
