Hromový kámen v lidové pověrčivosti našich předků

Podle našich předků se hromové kameny vyskytovaly tam, kam silně za bouřky udeřil blesk (lidově hrom). Lidé věřili tomu, že jde o hroty blesku za bouřky spadlé na zem z otevřeného nebe a přistupovali k nim se zvláštní pokorou a vírou v jejich magickou a léčitelskou moc. Ve skutečnosti šlo o vyorané nebo jinak nalezené prehistorické kamenné nástroje (klíny, sekery, mlaty nebo jejich části) nebo různé zkameněliny.

Ochrana před požárem i bleskem

V minulosti lidé věřili, že hromový kámen dokáže ochránit dobytek i statek před bouří a požárem – hromové kameny se proto vkládaly do základu domů, pod práh nebo do krovu. Kdo nosil hromový kámen (nebo alespoň úlomek z něj) u sebe, do toho prý při bouřce nikdy neuhodilo. Zvláště se cenil hromový kámen, ve kterém byla dírka. Jeho majitel ho pak mohl nosit zavěšený na krku, což mu údajně dodávalo velkou, nadpřirozenou sílu.

Lék na neduhy různého původu

Hromový kámen patřil také mezi nejvýznamnější prostředky lidového léčitelství. Lidé si jím klepali na čelo, aby je nebolela hlava. Také si jím potírali bolavá místa. Prášek z rozdrceného hromového kamene užívaly i nemocné šestinedělky, smíchaný s kořalkou prý rozháněl močové kameny. Dále se věřilo, že dokáže ulevit od bolesti v krku, při zarostlém nehtu, při bolení zubů a řadě dalších neduhů.

A pokud náhodou léčba hromovým kamenem nefungovala? I na to měli naši předci odpověď – nikdy za to nemohl kámen, ale pacient! Buď dostatečně nevěřil v léčivou moc kamene anebo někdy při bouřce klel, čímž magickou moc kamene u sebe zrušil.