Generál Laudon: Schopnost zavést disciplínu se u něj projevila v Chorvatsku. Dnes je o něm i lidová píseň

Během rusko-turecké války se dočkal povýšení na nadporučíka. Po jejím skončení se neúspěšně ucházel o službu u Švédů. Odjel tedy do Berlína a čtyři měsíce marně čekal na audienci u pruského krále Fridricha. Přijal ho až dvůr ve Vídni.

Po službě v oddílu pandurů odešel k vojsku do Chorvatska, kde se poprvé projevila jeho schopnost zavést disciplínu. V raportu pro vídeňský dvůr se o něm psalo: „Je nepříliš oblíbený, svědomitý, nestranný a všestranně schopný důstojník.“

Do sedmileté války, která byla de facto prvním celosvětovým konfliktem, vstoupil Laudon už jako podplukovník. Zvítězil v bitvě o Ostritz, kde získal mohutnou válečnou kořist. Stejně tak rozdrtil Prusy u Domašova nad Bystřicí, a přispěl tak ke konci obléhání Olomouce. Stal se jedním z nejvýznamnějších vojevůdců tereziánské doby.

O jeho nepostradatelnosti svědčí, že ho, jako polního maršála na odpočinku, povolal v roce 1788 císař Josef II. do války s Osmanskou říší. A jeho odkaz dodnes připomíná lidová píseň o generálu Laudonovi, který jede skrz vesnici.