Festivalová cyklojízda
Říká se v mé generaci, že kdo si pamatuje 90. léta, neprožil je naplno. Přesto si ten moment vybavuji přesně. Píše se červenec 1990, první svobodné léto nové doby. Filmový festival v Karlových Varech čeká na své hlavní hvězdy. Čekám na ně i já, na ty dva Čechy, kteří posbírali Oskary za fenomenální snímek o nadaném spratkovi Mozartovi, možná historicky ne zcela přesný portrét geniálního hudebníka, zato zajímavý komentář o vztahu mezi talentem a charakterem umělce. Ten ze dvou kamarádů o pět měsíců starší navíc natočil Přelet přes kukaččí hnízdo, tedy snímek, při kterém jednomu vrtalo hlavou, co je to vlastně ta lidská svoboda. Na autory těch obrazových slabikářů pro dospívající, na své tehdy největší filmové oblíbence, čekám, až konečně budou moci objevit na televizní obrazovce.
Nebyla to limuzína ani kolona nablýskaných vozů, čím Miloš Forman s Theodorem Pištěkem tehdy přijeli na karlovarský festival. Ze zatáčky za hotelem Thermal se vynoří dva muži na kolech, oblečeni v propocených dresech, na hlavě plátěnou čepičku. Do Karlových varů dorazili cestou na kolech z Francie přes Německo a Theodor Pištěk mi po letech vyprávěl, že jim v tom devadesátém u hotelu Thermal mnozí nevěřili, že dvě celebrity velkého světa nenasedly na bicykly někde za městem jen proto, aby udělaly dojem. Realita byla o něco drsnější, pro Pištěka se jednalo o jeden z nejhorších sportovních zážitků v životě. „Byli jsme po cestě Francií a Německem zvyklí, že automobilisti vzdávají čest cyklistům a pouštějí vás,“ vzpomíná po letech. „Poslední kilometry před Vary jsme jeli ve stoupání vedle stojedenáctky Tatry, která do nás hustila černý kouř, takže když jsme přijeli, ani jsme nevnímali okolí.“
K počátkům devadesátých let bude mím moje generace, obávám se, napořád sentimentální a možná nekriticky obdivný vztah. Co všechno dříve nešlo a najednou bylo možné! Co všechno může člověk podnikat, jakými rozličnými způsoby může naložit se svým životem, aniž by mu kdo bránil, mysleli jsme si tehdy, ještě nedávno otrávení z ohýbání charakterů těch, kteří chtěli talent projevit veřejně, rozmrzelí ze všeobecného fízlování konce brutalistního socialismu.
Miloš Forman o sobě dává občas vědět vzkazy z dalekého Connecticutu. Theodor Pištěk je dodnes mistrem vyprávění, které se váže k jeho kariéře malíře, sochaře, automobilového závodníka a autora filmových kostýmů.
Existují nenápadné, přesto historické momenty, kdy se v jediném detailu promítne cosi hlubšího z dějin. Pro mě je takovým momentem příjezd dvou mužů ještě omámených zplodinami z náklaďáku k hotelu Thermal. Zkraje doby, jakou už moje generace nikdy nebude mít šanci zažít. Rozhodl jsem se proto s kamarády každoročně si tuhle cyklojízdu Formana s Pištěkem připomínat vlastní cyklojízdou v první den festivalu. Těch 130 kilometrů z Prahy do Varů po vedlejších cestách je poděkování za meditaci o vztahu talentu a konformity, o svobodě jednotlivce v jakémkoliv mocenském systému. Tuhle poctu pořádáme i letos a jestli máte rádi sport a Formana s Pištěkem, můžete se připojit.
„Jednou, na dlouhé štrece, jsme projížděli poli se slunečnicemi. Nevím, jestli jste to někdy zažil, když přírodě klapne všechno do sebe,“ ptal se mě nedávno Theodor Pištěk. „Obloha, vítr, zvuky… najednou to přestává být realita. Trvá to pár vteřin a je konec, už to neplatí.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
