Divadelní projekt What’SAP ukázal, co prožívají mladí Romové v Maďarsku a Vietnamci v Česku

23. leden 2023

Mladí lidé ze čtyř evropských zemí se stali součástí projektu What’SAP, který se zabývá sociálně angažovaným divadlem. Zkratka SAP totiž v angličtině znamená praxe sociálního umění. V rámci tohoto projektu pracovaly čtyři umělecké organizace jak s mladými lidmi s postižením, tak s příslušníky národnostních menšin. Hru Každý má v sobě dva vlky uvede v pondělí 27. února od 20 hodin pražské Divadlo Archa. Více Jana Šustová.

Projekt What’SAP zdůrazňuje důležitost živého umění jako nezastupitelný prvek mezilidské komunikace. Ve skupině z Maďarska působí jako lektorka Viktória Csaba.

Viktória Csaba: „Je to dvouletý projekt, do kterého jsou zapojeny čtyři země: Česko, Maďarsko, Srbsko a Francie. Ze začátku tam byli zakladatelé projektu a lektoři, ke kterým patřím. Měli jsme čtrnáctidenní letní tábor, kde jsme se učili metodologii. A pak následoval rok, kdy se všichni trenéři vrátili do svých domovských zemí, kde začali pracovat s komunitou mládeže. Takže to byl počátek naší práce s těmi chlapci. Po prvním roce následoval v létě 2022 dvoutýdenní letní tábor, na který přijeli naši chlapci a také mládež z dalších zemí. Tábor byl v Maďarsku a myslím, že to pro ně byla úžasná příležitost potkat lidi z jiných zemí. Ze začátku to sice nebylo jednoduché, ale ke konci to bylo fantastické a velmi jsme se navzájem sblížili. Cílem toho čtrnáctidenního pobytu bylo vytvořit společné vystoupení všech mladých ze všech zemí spolu s lektory a zakladateli.“

Vloni v půlce listopadu se pak všichni sešli v Praze.

Viktória Csaba: „Teď jsme v poslední části projektu, kdy každá země připravuje své představení a také divadelní vzdělávací program, se kterým pak budeme vystupovat ve školách a mluvit o emocích se školními dětmi.“

Z Česka se projektu zúčastnila pětice Vietnamců ve spolupráci s Divadlem Archa. Jak z jejich perspektivy vše probíhalo, popisuje mladý účastník Thang NgoXuan.

Thang NgoXuan: „Dohromady v té pětici jsme se scházeli přes rok a probíhalo to tak, že jsme se původně scházeli, jen tak jsme si hráli a poznávali se, což probíhalo třeba půl roku, možná tři čtvrtě roku, a následně jsme jeli v té pětici plus produkce Archy do Maďarska, kde jsme se potkali s partnerskými týmy. Bylo tam pokaždé divadlo, mentoring a nějaká sociálně znevýhodněná skupina. Za Maďarsko to byli Romové, za Česko Vietnamci a za Francii například lidé postižení na vozíčku. Takže jsme byli v Maďarsku, pak jsme se sešli na podzim. Probíhalo to tím stylem, že jsme se párkrát takhle sešli, vyměnili si znalosti ohledně toho, jak se dělá divadlo se sociálně znevýhodněnými a potom jsme se vždy vrátili do své domovské země, kde jsme si vzali to své vlastní téma, které jsme měli od začátku, a s pomocí nově nabytých zkušeností z workshopů jsme rozpracovávali to své téma. Finální produkt toho je, že máme divadelní vystoupení, které má sociální charakter a s ním objíždíme zejména základní školy, kde vystoupení odehrajeme, následuje workshop a povídání. Děláme takovou osvětu.“

Jedním z pětice mladých českých Vietnamců, kteří se zúčastnili projektu What’SAP, je Thang NgoXuan. V rámci projektu jejich skupina vytvořila divadelní hru.

Thang NgoXuan: „To divadelní představení se jmenuje Každý má v sobě dva vlky a týká se primárně identity, starého, nového, nějakého hledání se, popřípadě vymezování se vůči starému, novému, tradici a inovaci. Pořád se to točí kolem tématiky, jestli jsem víc Čech, Vietnamec, co z toho si vyberu, jak mě to ovlivňuje a jak snáším ten vnitřní rozpor. Myslím si, že ten název Každý má v sobě dva vlky, vystihuje celé to téma úplně dokonale.“

Projektu What’SAP se zúčastnila i skupina romských mladíků z Maďarska. Jejich lektorka Viktória Csaba o nich říká.

Viktória Csaba: „Bydlí v malých vesničkách poblíž Miškovce (Miskolc), což je velké maďarské město. Teď chodí do Miškovce na střední školu. Spojení mezi námi je takové, že já působím jako dobrovolnice v jednom sdružení, které pracuje se znevýhodněnými dětmi, a oni tam před více než pěti-šesti lety začali chodit.“

Jakou hru vytvořili, popisuje devatenáctiletý romský účastník Szabolcs Gulyás.

Szabolcs Gulyás: „Tato hra byla o základních emocích. Začalo to utěšováním, protože ve skupině přátel se občas stane, že je někdo hodně smutný, má hodně problémů nebo konfliktů. Takže jsme začali mluvit o tom, jak je možné problémy řešit, jak je možné někoho utěšit, když je hodně smutný. Takto jsme začali pracovat s těmi emocemi a situacemi a to se stalo jednou z částí našeho divadla.“

Hra maďarských Romů zapůsobila i na Vietnamce Thanga.

Thang NgoXuan: „Měl jsem z toho velmi silné dojmy a pocity, protože to byli kluci, které jsem znal velmi krátce a měl jsem v hlavě ten moment, kdy jsem se s nimi seznámil a kdy ty vztahy byly velmi v rovině já – oni. Když jsem viděl tu jejich hru, kterou přijeli do Prahy odehrát, tak to už nebylo já a oni, ale bylo to my. Najednou jsme tam všichni byli jako kamarádi. A k tomu se i váže to, že jsem viděl jejich pokrok, co se týče toho, jak se zlepšili ve vystupování, v angličtině a jak vyrostli. Udělalo to na mě velký dojem i z toho hlediska, že jsem viděl jejich vývoj.“

Téma jejich hry popisuje Thang takto.

Thang NgoXuan: „To samotné vystoupení se hodně zaobíralo tématy násilí, emoční vyspělosti, dozrávání, sebeuvědomění a tak. A hezky propojili to téma být Romem v Maďarsku a do toho třeba vzdělávání a popřípadě vypořádávání se s individuálními problémy typu nedostatek sebevědomí, popřípadě když má člověk pocit, že na něco nestačí svými vědomostmi či původem. Tam byla třeba situace, kdy se někdo ptal jednoho z těch klučinů, jestli po této zkušenosti chce do filmu nebo k divadlu. A on na to odpověděl, že to nezáleží na něm, protože ona jako Rom by nikdy neměl šanci v Maďarsku dostat se na příslušnou hereckou školu. Tak to bylo také zajímavé pro mě osobně.“

Z Thangova vyprávění je cítit, že si romské hochy opravdu oblíbil.

Thang NgoXuan: „Kluci jsou šikovní, jsou to velmi dobří kluci. Oni spolupracují s tou organizací, skrze niž se dostali do tohoto projektu, od malička. Takže třeba už sedm-osm let spolupracují. Jsou to kluci, kteří se dostali z nějaké sociální bubliny té osady, ve které žili, k divadlu, cestování a pomáhání té své komunitě, což je hezké a inspirující.“

Devatenáctiletý romský středoškolák János Kuru popisuje, jak ho projekt What’SAP změnil.

János Kuru: „Byl jsem vždy plachý i ve škole. Když přišla příležitost něčeho se zúčastnit, nikdy jsem nechtěl, jak jsem byl stydlivý. Ale díky tomuto projektu už si to užívám. Dokonce jsem přemýšlel o tom, že se stanu hercem, ale pak jsem se rozhodl, že by bylo hodně náročné zvládat všechny zkoušky, vystoupení a hrát pro tolik lidí. Takže nakonec hercem nebudu.“

V rámci projektu What’SAP budou romští chlapci z Maďarska od 31. ledna do 2. února vystupovat v Paříži.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.