Dana Syslová a Daniela Kolářová: Jedem obraz za obrazem, nepřipadá v úvahu jít na kafíčko a cigárko

V seriálu se mísí romantika a napětí. „Samotné natáčení je ale dost náročné a vůbec není romantické,“ říká Daniela Kolářová. „Je to tak, ale práce je práce. Naštěstí moje Jaruš je taková svérázná, přihlouplá figurka, tak se tam snažím najít trochu humoru,“ dodává Dana Syslová.

Musejí se učit hodně textů a točí se na přeskáčku. „Je potřeba se v tom orientovat. Točíte něco, co se už stalo, i když jste to ještě netočili,“ dokresluje Daniela. S režisérem pak scény procházejí, kameraman si mezitím nastavuje záběry, a to, aby do sebe vše zapadlo, hlídá skriptka.

Nástup v šest ráno

Pochvalují si, že jsou na ně režiséři hodní, nekřičí, když si nepamatují text nebo něco spletou. Pokud je text napsaný moc šroubovaně, mohou si ho uzpůsobit, aby byl víc mluvnější. Ranního vstávání ale ušetřené nejsou, nástup mají kolem šesté. „Já jsem naštěstí ranní ptáče, už ve čtyři jsem vzhůru, tak mi to nepřijde. Zato kolem poledne bych si schrupla,“ říká Dana.

Je to takový kontinuální pres a rychlost, ale už si zvykly, že natáčení musí běžet. „Jedem obraz za obrazem, nepřipadá v úvahu jít na kafíčko a cigárko. Někdy je celý den naplánovaný doslova na minuty,“ dodává Dana.

Ateliéry jsou obrovské

Jejich seriálový byt je v ateliérech. „To je obrovský prostor, kam procházíte do našeho bytu přes operační sály, urgent, lékařské pokoje, bufet. Narazíte na polouzavřené kulisy a tam máme kuchyň a obývák,“ přibližuje Daniela.

„Jednou jsme měly scénu, kde jsme hlídaly malého Olíka v jejich seriálovém bytě, ale v reálu jsme viděly k nám do kuchyně, protože je to postavené naproti sobě,“ směje se Dana. Hlídání malého Olíka je prý dobrodružství. „Nikdy nevíte, co udělá, jestli bude plakat, nebo si bude hrát. Ale měly jsme štěstí, chlapeček byl zaujatý hračkami a moc si nás nevšímal, ale uvidíme příště,“ vypráví Daniela.

Daniela Kolářová se objevila už před lety v kultovním seriálu Nemocnice na kraji města a porovnává rozdíly: „Práce s textem je velmi důležitá. Zpětně jsem si uvědomila i funkci jazyka. V Sestřičkách mluvíme všichni pražskou češtinou, ale tehdy scenárista utvářel hlavní hrdiny i jazykem, a to je velký rozdíl.“

Zdeňka Adamiecová

Profesním osudem Zdeňky Adamiecové je neurologie. O pacienty na tomto oddělení se stará už 41 let. Pár let pracovala v Hornické nemocnici, pak ale natrvalo zakotvila v Nemocnici Havířov. Na podzim byla postavena před novou výzvu: práci na covidové jednotce. Povídala si s ní Romana Kubicová.

Moc je obdivuju a přeju si, aby to zvládly, musí to být fyzický a hlavně psychický nápor, když jim lidé umírají pod rukama. Moc bych jim chtěla poděkovat, políbit a obejmout, aby vydržely.
Daniela Kolářová

Já se přidávám, navíc mám snachu, zdravotní sestru, která potvrzuje, že být v roušce 12 hodin je na omdlení. Hluboká úcta všem sestřičkám, dělají záslužnou práci a na pokraji sil a asi i za málo peněz.
Dana Syslová

Beránka nepečeme, ale je to hezká tradice

A jelikož se blíží Velikonoce, zajímalo nás, jak je obě dámy tráví. „Vždycky slavím s rodinou, barvíme vajíčka, hlavně kvůli dětem, jinak si na Velikonoce moc nepotrpíme. Beránka nepečeme, občas sousedka donese nějakou nádivku z mladých kopřiv. Na venkově ve Skalici u Litoměřic jsme je jako děti držely a chodily na koledy. Dostávaly jsme vajíčka, dnes jsou běžné sladkosti. A pištěly jsme a kluky polejvaly vodou,“ zavzpomínala Dana.

„Já jsem Velikonoce v dětství trávila v Karlových Varech, kluci se vyžívali, že nás mohli vyšlehat, a my pro ně měly nachystaná vajíčka. A taky se peklo jehněčí, beránka neumím. Ale je to krásný rituál,“ dodává Daniela.

Jaké seriály rády sledovaly? Kolik měla Dana Syslová psů a jak vznikla láska k zahradničení Daniely Kolářové? Poslechněte si v audiozáznamu.