Ztracený hrob svaté Anežky, alchymisté a víra v živé kovy, které „zrají“ v zemi

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, že nejhlučnějším ptákem světa je zvonovec bílý. Představíme vám nálezy pravěkého brouka – opylovače z časů dinosaurů, překvapivě dobře dochované kostry medvíděte v Javoříčském krasu a bronzového kopí na Rychnovsku, kde se nedávno našel i krásný bronzový meč. Také vám prozradíme, jak probíhají přípravy rakety, která má Američany vrátit na Měsíc.

Kam zmizely ostatky sv. Anežky České?

Relikviář s relikvií sv. Anežky České|foto: Arcibiskupství pražské, Národní galerie v Praze

Nedávno jsme si připomínali 30. výročí svatořečení Anežky České, které jen o několik dní předešlo dalším listopadovým událostem roku 1989. Anežka pocházela z rodu Přemyslovců, byla dcerou Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. V roce 1233 založila poblíž kostela sv. Haštala v Praze špitál, chudobinec a útulek pro pocestné. K péči o nemocné založila špitální bratrstvo, z něhož se časem stal současný řád křižovníků s červenou hvězdou. Založila také klášter Na Františku, nyní zvaný Anežský, první klášter řádu klarisek v Praze. V roce 1234 sama do tohoto řádu vstoupila a stala se jeho abatyší, matkou představenou. Proslula zbožností a péčí o chudé a trpící. Zemřela v roce 1282.

Historik Petr Kubín|foto: Marián Vojtek

Co se ví o okolnostech Anežčiny smrti a kde byla pohřbena? Jsou o tom vůbec nějaké záznamy? O tom hovoří historik Petr Kubín z Katedry církevních dějin a literární historie Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, odborník na středověkou hagiografii, tedy životy, skutky a kult svatých. S Anežkou bylo spjato často připomínané proroctví, že v českých zemích nastanou pokojné a šťastné časy teprve tehdy, až budou nalezeny její ostatky. Něco málo bylo nalezeno ve Španělsku, pátrání v Čechách je zatím neúspěšné. Potřebujeme však ostatky svaté Anežky České doopravdy najít? 

S alchymisty za živými kovy

Alchymista. Z expozice Muzea alchymie v Kutné Hoře|foto: Michal Trnka

Co se vám vybaví, řekne-li se „alchymista“? Chytrák, šizuňk nebo přinejmenším pošetilec, který pod záminkou hledání kamene mudrců, výroby zlata nebo elixíru mládí provádí tajemné hokus-pokusy, jejichž jediným cílem je vymámit z důvěřivých mecenášů co nejvíc zlaťáků? Přesně takovou představu o alchymistech v nás vybudoval režisér Martin Frič svou filmovou komedií o císařově pekaři – ale našly by se i jiné zdroje. Jací však byli alchymisté doopravdy? O co se snažili a jak moc svým pokusům věřili? Máme právo alchymii označovat jako „matku pravdy“, tedy předchůdkyni chemie, a zároveň ji odsoudit jako „dceru omylu“, která se snažila dokázat nemožné? Alchymii a alchymisty, jejich snahy o transmutaci čili přeměnu kovů, a vůbec jejich chápání světa se vám pokusíme přiblížit v našem prosincovém seriálu.

Chemik a historik alchymie Vladimír Karpenko|foto: David Němec

Co to vlastně byla alchymie a jaký je její vztah k chemii? O tom vypráví Vladimír Karpenko, chemik, ale také znalec dějin alchymie z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, mj. autor knihy Alchymie: Nauka mezi snem a skutečností. Kde se vůbec vzala pevná víra alchymistů, že obecné kovy lze nějakými metalurgickými nebo chemickými pochody přeměnit na stříbro či zlato? Tato víra byla přitom jedním z hlavních kořenů alchymie. Bylo to především díky starobylé a obecně rozšířené představě, že kovy jsou „živé“ a země je jejich matka – rodí se v ní a postupně zrají, až se nakonec z těch nejobyčejnějších promění ve zlato.