Ženy za potraty cestují do jiných států a lékaři ukončují praxi, popisuje dopady zrušení Roe vs. Wade autorka podcastu Slow Burn

Nejvyšší soud vloni rozsudek v případu Roe vs. Wade zrušil. Vidíte nějaké paralely mezi debatou, která se vedla v 70. letech a teď?

Ano, existuje mnoho paralel i mnoho rozdílů a obojí je zajímavé. Úplně první epizoda, kterou jsme natočili, se zaměřila na ženu Shirley Wheelerovou. Ta je považovaná za první ženu, která byla ve Spojených státech obviněná ze zabití kvůli potratu. Hodně mě zneklidňovalo sledovat její příběh a to, co se jí stalo. Ukazuje to totiž, k čemu může vést, když interrupce nejsou dostupné a nejsou legální. V tom totiž vidím velkou paralelu s dneškem.

Jaké jsou tedy jasné dopady toho rozhodnutí?

Jedna z poměrně šokujících a matoucích věcí, které se teď dějí ve Spojených státech, je, že každý stát má svoje vlastní zákony ohledně možnosti přerušení těhotenství. Takže jakmile loňské rozhodnutí v případu Dobbs zvrátilo případ Roe, začaly v některých státech okamžitě platit zákony, které opravdu dramaticky změnily právo na interrupce.

Čtěte také

V USA chybí podmínky pro to, aby ženy potrat vůbec nemusely podstupovat, míní protestantský kazatel Novák

Pořád jsou ale státy, které tohle právo zachovaly. Takže ženy, které žijí ve státech s omezeným přístupem, se snaží vycestovat někam, kde je tato zdravotní péče dostupná. A jedna z věcí, které se dějí, je, že ti, kdo se snaží omezit přístup k potratům, se pokoušejí omezit také možnost cestovat mezi státy. Což je problém sám o sobě. Čili to s sebou nese spoustu komplikací.

A potom jsou tu aspekty, které podle mě budí ještě větší emoce. Zrovna jsem třeba editovala článek o lékařích v Texasu, kteří v podstatě odcházejí pryč nebo ukončují svou praxi, protože je pro ně těžké nemoci ženám poskytnout zdravotní péči, kterou potřebují. Je to pro ně tak náročné, že už nemůžou pokračovat dál.

Vám se podařilo vydat tuto podcastovou sérii jen pár dní před zvrácením rozsudku. Kdy jste se v redakci začali bavit o tom, že právě Roe vs. Wade bude to správné téma?

Vždycky se snažíme, aby nová série Slow Burn rezonovala s tím, co se právě děje. Měla jsem trochu výhodu, protože moje běžná denní práce spočívá v editování článků týkajících se Nejvyššího soudu a pracuji tedy s lidmi, kteří tu oblast sledují opravdu zblízka. Měli jsme tedy při přípravě příběhu asi dvouletý náskok.

Když v září 2020 zemřela soudkyně Ruth Bader Ginsburgové a po ní se členkou Nejvyššího soudu stala Amy Coney Barrettová, tušila jsem, že to je to důležité rozhodnutí, které bude mít dopad na platnost rozsudku Roe vs. Wade, a tak jsme o tom začali v redakci mluvit. Následující rok jsme na tom začali pracovat, a to už jsme věděli, že rozhodnutí padne v červnu.

Čtěte také

Konec práva na potrat je vítězstvím trumpismu, říká redaktor Anýž

Podcast Slow Burn je postavený na tom, že používáte hodně historických materiálů – jak těžké bylo se v tom množství neztratit?

Je toho opravdu hodně. Ale mám velké štěstí, že pracuju s neuvěřitelně nadanými producentkami a producenty. Hned na začátku jsme se rozhodli, že se zaměříme jen na období mezi lety 1970 a 1973. Jeden z producentů našel všechny archivní materiály, díky kterým jsme ukázali, co ženy bojující za umožnění potratů dokázaly.

Jedna z mimořádných věcí, které se nám podařilo získat, byla kazeta, na které pronáší jedna z aktivistek projev ke skupině žen. Tu samou ženu jsme měli možnost vyzpovídat, je jí teď přes osmdesát let a žije v New Yorku. Přivedli jsme ji do studia a řekli jí: „Máme tenhle záznam vašeho projevu z roku 1971, můžeme vám to přehrát?“ Nemohla nám uvěřit, říkala, že to určitě nebude ona. Ale samozřejmě byla a její reakce byla opravdu emotivní.

Hodně se mluví o vlivu umělé inteligence na novinářskou práci? Umíte si to představit ve vašem případě?

Hodně o tom přemýšlíme… Ale to, co dělá konkrétně ze Slow Burn úspěšný podcast je to, že se snažíme dělat něco o historii, ale místo toho, abychom jen suše předkládali fakta, chceme vysvětlit, jaké bylo to skutečně prožívat. Takže na jedné straně máme pamětníky, kteří v dané době žili a předávají své vzpomínky. Ale máme taky hudbu, archivní zvuky… a to všechno se spojuje a navozuje nějaký pocit. A osobně si myslím, že tohle umělá inteligence stejným způsobem udělat nedokáže.

Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu.