Že se u nás našla kost dinosaura, je obrovské štěstí, myslí si popularizátor Socha

19. květen 2019

Dinosauři a jejich svět fascinují většinu dětí od 6 do 12 (ale i nejednoho dospělého). Vladimíra Sochu, autora 13 knih, ve kterých život pravěkých zvířat odborně i populárně vysvětluje, tito tvorové uchválili už někdy v mateřské školce.

„Dinosauři zajímají nejen znalce paleontologie, ale jsou to jedni z nejpopulárnějších pravěkých zvířat všech dob,“ říká v pořadu Plusu Hovory.

„Jeho výzkum dosahuje takových rozměrů, že o nich dnes víme víc než o leckterém dosud žijícím tvorovi,“ dodává.

To, že je zřejmě vyhubila změna po dopadu planetky na Zemi, se učíme už ve škole. Ale že asi nejmohutnější dospělý jedinec dravého dinosaura druhu Tyrannosaurus rex (T.rex), kterého našli v Kanadě a pojmenovali Scotty, měřil zhruba 13 metrů na délku, to už tak moc známé není.

Na výšku měl zhruba 4 metry a vážil 9 tun. „Byl o polovinu těžší než dospělý samec dnešního slona afrického a velký jako několik aut postavených za sebou.“ Jedna kost dinosaura se našla i v Česku a tak už i my patříme mezi 50 zemí světa, které mají svého dinosaura.

Měli jsme štěstí

„Neřekl bych, že je to překvapení, spíš velké štěstí,“ myslí si popularizátor dinosaurů Socha. Důvod je prostý – naše území nemá vhodné geologické sedimenty, které by mohly uchovat zkameněliny dinosaurů.

„S paleontologickými velmocemi, tedy s Argentinou, Mongolskem, USA, Kanadou nebo Čínou, se srovnávat nemůžeme. Proto je tak velké štěstí, že se podařilo objevit stehenní kost a další kostní fragmenty, které dokazují to, co se ale dosud předpokládalo, tedy že i naše území bylo obýváno dinosaury.“

Název Tyrannosaurus rex je odvozený z řeckého tyrannos = vládce, resp. krutovládce, a latinského rex = král. Tyrannosaurus byl teropod, jeden z největších známých masožravých dinosaurů.

Vědcům se tak podařilo nejen objevit, ale hlavně popsat unikátní anatomické znaky asi 40 cm dlouhé stehenní kosti. „Dostala vlastní vědecké jméno, a to na počest dvou významných osobností – Zdeňka Buriana a Josefa Augusty. Jmenuje se Burianosaurus augustai.“

Našel ji v roce 2003 lékař Michal Moučka. Tehdy se do kutnohorského lomu vydal sbírat fosilie a všimnul si vyčnívající kosti z písku.

Bylo tady moře

„Na větší části našeho území bylo v druhohorách mělké moře s několika ostrůvky. Nevíme sice odkud mršina našeho dinosaura připlavala, co víme, je, že zvíře už opravdu nežilo. Tu a tam si z něj někdo ukousl. Masožraví mořští ještěři mosasauři nebo pražraloci, a to podle rýh po zubech, které po nich na kosti zůstaly. Nějaká vlna pak ostatky vyvrhla na břeh a zakryl ji písek. Jen díky tomu ušla rozkladu erozí a zachovala se dodnes. Takže – dílo velkého štěstí.“ Jak to Socha ale všechno může vědět?

Kost se našla v příbřežních sedimentech a nese tyto stopy okusu vodních predátorů. „Je jasné, že musela být součástí rozkladem nafouklého těla dinosaura, které plulo po hladině. Samotná mršina byla zřejmě roztrhána a sežrána už před těmi 94 miliony let,“ dodává.

V posledních letech se v paleontologii „cosi děje“. „Dochází k velkému průlomu a máme nové nálezy i z lokalit, kde se nikdy nic nenašlo. Třeba z jihovýchodní Asie nebo Blízkého východu. Takový výzkum v Barmě byl dosud nemožný a nebezpečný kvůli letité občanské válce. Navíc teď máme nová ložiska druhohorního jantaru přes 90 milionů let starého.“

Čínští vědci začali do Barmy jezdit a na místních trzích skupují doslova zázraky. Už objevili celou a skvěle zachovanou kostru pravěkého ptáka, který prý vypadá, jakoby zemřel před několika dny. V jantaru byl pohřbený i opeřený ocas pravěkého masožravého dinosaura nebo i pravěká klíšťata.       

Jak to všechno vědci vědí? Co očekává, že by se ještě kdy mohlo najít? Nejen na tyto otázky uslyšíte odpovědi v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptal se David Šťáhlavský.

autoři: David Šťáhlavský , lup
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.